Ani ve snu by mě nenapadlo …

Napsal
Sdílet článek

… když jsem psala pár vět v článku „O houbách“ (zveřejněno v PP VOX POPULI 28.8.2019 – pro přečtení i teď zde), jak aktuální tu bude – v podstatě, v myšlence, i když ve zcela jiném kontextu, bohužel, právě v těchto dnech.

O houbách

(ale nejen o nich)

Těch posledních pár dnů, kdy v našich lesích rostou houby, můžeme nazvat „houbařské žně“. Každé malé parkoviště, okraj cesty do lesa, je obsypáno auty. Jen minimum aut, teď houbařů, před měsícem borůvkářů, je přímo někde v lese. A všichni houby najdou. Za hodinku, ani nemusí nachodit mnoho, je košík, a nejeden, plný hub. Křemenáče, lišky, bedly, kotrče, ale převážně hřiby. Ostatní, teď když je velká úroda, minou , nesbírají . To, že můj manžel, houbař, přinese z lesa, a stačí jen když jde na chvilku – za chalupu , vyvenčit našeho pejska, hřibů vždy dost, není u něj nic neobvyklého. Ale z takové psí miniprocházky přinesu hříbky i já a to už je co říci. No prostě – rostou! Samozřejmost!

My (a vy ostatní houbaři jistě také), víme jak to, domů přinesené množství hub, zpracovat. Houbová omáčka, smaženice, řízečky a další dobrůtky z čerstvých, voňavých hub. Mňam. A také myslíme, aby byly houby k dispozici v zimě. Takže sušit, dát do mrazáku, naložit do octa ….

Pokud se v čase přeneseme pár týdnů zpět a vzpomeneme si, co jsme měli v košíku, když jsme přišli z hub, divíme se. Čemu? Na dně košíku se krčilo pár, skoropapírových lišek, donesli jsme rádi a s pýchou i babku napůl červivou (to ořízneme). Jinak nic. Byla to spíš dlouhá procházka lesem, což je také fajn, ale houby jsme nepotkali. Ony totiž v tu dobu byly vzácností!

Z nadpisu – v závorce, jste jistě vytušili, že se zmíním i o něčem jiném. No ano. A právě k tomu jsem potřebovala popsat situaci houby – cca před měsícem (vzácnost) a houby dnes (samozřejmost).

Jako samozřejmost vnímáme svoje zdraví, když nám v těle vše funguje jak má. Je to pro nás naprostou samozřejmostí. Nic nás netrápí, nic nás nebolí. Ovšem začne-li naše tělo někde strádat, něco pobolívat, ba přímo soustavně bolet, najednou si uvědomíme jaká to byla samozřejmost – být zdráv. A my jsme si toho vůbec nevážili? Nevážili!

Stejně tak je to se slušným chováním i se vztahy. O svém slušném (neslušném) chování si rozhoduje každý sám. Na vztahy je třeba víc než jeden. Ale i o tom, jak se ve vztahu chováme k někomu, rozhodujeme také každý jen za sebe. Jako samozřejmost vnímáme slušné chování i dobré vztahy. Ovšem není-li to tak, spíš naopak, najednou nám to schází – stává se nám to vzácností.

To bylo moje zamyšlení o samozřejmostech a vzácnostech.

P. S.

Jděte na houby. Rostou!

—————————————————-

V automatickém pojímání všeho – KDYŽ VŠE FUNGUJE JAK MÁ. Za půl roku – dnes – jsme se ocitli v situaci, kdy tomu tak není. Umíte si představit, před tím půlrokem, že půjdete, třeba na poštu, v roušce či se šálou přes ústa? Byli byste podezřelou osobou. Dnes, kdy je nařízeno nosit přes ústa a nos roušky (či jiným způsobem mít takto obličej zakrytý) je tomu naopak. Oprávněně! Proto, aby, až bude zase lépe, bylo opět vše normálností, samozřejmostí a ne vzácností.

Jak jsme, my lidé, zranitelní. Jak mrháme vším čeho máme dostatek, pojímaného jako naprostou samozřejmost. Jak se umíme stmelit, až když jde do tuhého. Možná jste zaregistrovali i ojedinělé případy, kdy pár vykuků vycítilo šanci – na tom vydělat. Odporné, fuj, trestuhodné!!!

Až tato nedobrá doba pomine a VŠE OPĚT BUDE FUNGOVAT JAK MÁ, nemělo by nám otrnout a šup do starých kolejí.

P. S.

JSME TAK ZRANITELNÍ!!!

  • Majka Dubová
(Visited 57 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *