Archiv autora: bororo

Udavač, práskač, či informátor existuje od nepaměti lidstva. Je to odporný, ubohý, přírodou i lidmi zanedbaný jedinec. Dříve (c.k.): „Nejvíce dělala strážmistru Flanderkovi starost instrukce, jak získat z místního obyvatelstva placené donašeče a informátory. Nakonec připadl na myšlenku vzít na tu službu obecního pasáka, kterému říkali „Pepku, vyskoč!“. Byl to kretén, který vždy na tuto výzvu vyskočil.“ Jaroslav Hašek, Osudy dobrého vojáka Švejka

V jedné české škole učitelka výtvarné výchovy zadala dětem, aby nakreslily copatou Grétu. Všechny děti kreslily, co jim jejich kreslířská zdatnost dovolovala copatou holčičku. Všechny, až na jednoho hocha. Ten nakreslil vojáka s českou vlajkou, svého tátu, který se vrátil z mise. To ale učitelka nevěděla a její liberální mozeček vyslal varovný signál. V obrázku viděl něco velmi nebezpečného. Mladá učitelka, produkt našeho liberálního vysokého školství, dostala záchvat a běžela za ředitelkou, aby zavolala sociálku. Ředitelka byla naštěstí starší dáma s mnoha zkušenostmi a horlivou svazačku uklidnila. K „zatčení“ hocha tak nedošlo. „To se může stát jen u nás,“ konstatoval kolega, se kterým jsme tento případ rozebírali. Zmýlil se, stává se to i jinde, jak si ukážeme na příkladu jedné velké akce, jež proběhne za pár dní na Slovensku. Zprávu o chystané události přineslo alternativní internetové rádio Infovojna.

Čtvrteční schůzi Poslanecké sněmovny, na které se část poslanců pokusila zrušit mandát přímo voleného prezidenta, nemá význam podrobně rozebírat. Kdo to divadlo viděl, tak ví o čem je řeč, kdo ho neviděl, o nic moc nepřišel. Tak tedy jen pár poznámek na okraj.

Když si v Anglii objednáte kávu, dostanete automaticky kávu bílou, tedy s mlékem. Pokud chcete černou kávu, musíte zdůraznit, že chcete černou. Tady ten přítomný čas není příliš na místě. Politická korektnost zamířila i do těchto vod. Zatím jen na policejní stanice. Londýnští policisté nyní dostali nové nařízení. Pokud si v policejním bufetu chtějí objednat černou kávu, již nesmí slovo „černou“ použít, ale musí říct, že chtějí „kávu bez“. Myšleno bez mléka. To není vtip, ale smutná realita světa, kde politická korektnost zcela pohlcuje zdravý rozum.

Tak tu máme další bouři ve sklenici vody. „Mám rád Srbsko a Srby,“ řekl prezident Miloš Zeman svému srbskému protějšku Aleksandru Vučičovi. A pak měl tichým hlasem dodat, že nemá rád Kosovo. Nějaké Velké nepovolané Ucho to zaslechlo a světová média prý (podle našich mainstreamových dezinformačních médií, kterým se ale nedá příliš věřit) hned psala o „dalším přešlapu českého prezidenta“. Lze očekávat, že to, co se mylně považuje za českou elitu, bude zase někde něco svolávat na protest proti Zemanovu výroku. Kosovo je totiž hýčkaným výtvorem Spojených států. V roce 1999, po osmdesáti dnech bombardování Srbska letouny NATO, se musely srbské jednotky stáhnout z Kosova. Kosovo sice zůstalo oficiálně součástí Srbska, ale ve skutečnosti zde vznikl protektorát pod kontrolou vojenské mise KFOR.  O devět let později, zásluhou iniciativy Clintona a Albrightové, vyhlásilo Kosovo v únoru 2008 samostatnost.

Celá planeta s napětím sledovala plavbu malé Grety a spol. na její misi do Ameriky. U břehu Manhattanu ji přivítalo sedmnáct plachetnic OSN. Kdyby tam měli něco jako Auroru, určitě by padl i výstřel. „Jsem slavnější než Kryštof, ten …,“zvolala šťastně švédská rosnička. „…Kolumbus, dodal Grétin tatínek, jinak též absolvent plavby přes oceán směrem k Novému světu. Další tři členové posádky Gretina člunu stáli v pozoru v mírném předklonu, špičky bot lehce od sebe, když svatá Grétuš opouštěla palubu. „Bude se nám stýskat,“ volal za ní nejstarší z nich, starý mořský vlk a pak se otočil ke svým dvěma kolegům: „Konečně je v pr… Letíme hoši dom“.

Hořící Sibiř je jistě trágedie obrovského rozměru. Svět je zatím k této události poměrně lhostejný. Zřejmě je to důsledek všech těch dezinformačních praktik, které z Ruska dělají jediného světového bubáka, aniž by připomněly bubáky další, možná ještě nebezpečnější.

V těchto dnech vydalo ministerstvo vnitra (které pod Hamáčkovým vedením začíná silně připomínat ministerstvo pravdy z Orwellova románu) další ze svých duchaplných analýz. Oznamuje, že společnost je názorově rozdělena, což prý mají na svědomí dezinformační weby, vůči politickým oponentům jsou vedeny nenávistné komentáře, a množí se nám tu spiklenecké teorie. Ministerstvo pravdy objevilo Ameriku. Takže jedno po druhém.