Bubny v hlavě

Sdělovací prostředky váhají, když mají oznámit totožnost problematického útočníka, který se někde oháněl nožem. Jak se říká – leze to z nich, jak z chlupaté deky. Ovšem kdyby útočník byl bílý a oběť etnická či uprchlická, média by postupovala daleko svižněji. Do pěti minut bychom o pachateli věděli úplně všechno. Mediálně odsouzen by byl do deseti minut. A do třiceti minut by už někde někdo pochodoval proti rasismu. Všechny ty pochody proti rasismu mají naznačovat, že část lidstva (samozřejmě ta uvědomělá část) vykročila do lepší budoucnosti. Možná by tomu tak skutečně bylo, kdyby se stejnou měrou odsuzoval všechen rasismus a kdyby některé projevy nevyznívaly spíše jako antirasistické vyznání víry, určené k vylepšení “kádrového” profilu. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Svět není jen černobílý

Celosvětový boj proti rasismu se pomalu ale jistě se mění v multikulturní revoluci a anarchii. Padají nejen sochy, ale také editoři, kteří se pro jednou rozhodli dělat novinařinu místo aktivismu. První obětí “svobody tisku” se stal James Bennet, editor názorové sekce New York Times. Ponechal prostor republikánskému senátorovi Tomu Cottonovi, který ve svém komentáři napsal, že jedinou věcí, která obnoví pořádek v ulicích je použití síly. Editor dostal za svůj objektivné přístup výpověď. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Cesta do bloggerova ráje

V prosinci 2019 odvysílala veřejnoprávní televize ARD video, v němž dívčí sbor s rozzářenýma očima a sbormistrem, který se stále usmíval jako člověk mdlého ducha, vyčítá babičce, že konzumuje laciné kotlety z diskontu a k doktorovi jezdí autem. Refrén opakuje “Meine Oma ist´ne alte Umweltsau”, tedy “Moje babička je staré ekologické prase”. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Opravdová kuráž z alternativy

Ve filmu Opravdová kuráž bratrů Joela a Ethana Coenových musela čtrnáctiletá dívka prokázat velkou odvahu, aby pomstila tátovu smrt. Ve skutečném životě se také někdy (i když, žel, nepříliš často (setkáváme s opravdovou kuráží. Mají ji třeba lidé, kteří přispěchají na pomoc napadenému, topícímu se nebo zraněnému. Budiž jim vzdána čest. Velkou kuráž má také dívka z našeho příběhu. Je o slovenské studentce gymnázia Livii Garčálové, která odmítla názorově zapadnout do liberálního systému. Tady musím dodat, že také v České republice máme odvážné ženy, které se nezalekly liberální “spravedlnosti”. Nebudu je jmenovat. Nerad bych na některou z nich zapomněl. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Rozloučení britských europoslanců a sůva z nudlí

Europoslanci Velké Británie se rozloučili s Evropskou unií. Zamávali poloprázdnému sálu britskými vlaječkami a Nigel Farage ve svém projevu vyslovil naději, že se snad někdy setkají v lepších časech. Přestože účast na tomto plenárním zasedání byla minimální, slova i vlaječky rozčílily předsedající místopředsedkyni europarlamentu Mairead Mc Guinness (Irsko), která Brity vyzvala, aby okamžitě dali vlajky pryč. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Chatrč

Chatrč je poněkud zavádějící název filmu (The Shack, USA 2017), který začíná jako celkem zajímavá detektivka. Ale pak se to sesype tak, že člověk zapomene i kde má boty, aby mohl prchnout z místnosti. Režiséra Hazeldina muselo v průběhu natáčení navštívit nějaké liberální komando. Mohlo to proběhnout takhle: „Člověče,“ řekne šéf skupiny, „vykašli se na krimi, z tohoto filmečku se dá vytřískat mnohem víc.“ Režisér na to: „No jo, lidi, ale já už mám natočenou půlku filmu. Přece to nezahodím.“ „Neboj, rejžo, něco s tím provedeme.“ bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Nejhorší nejsou jen trpaslíci

Jedno moudré přísloví říká, abychom následovali ty, kteří pravdu hledají, ale stejně rychle utíkali od těch, kteří si myslí, že ji našli. V současnosti pravdu vlastní liberální demokracie, která ovšem není ani liberální a už vůbec ne demokratická. Debata s názorovými odpůrci nepatří zrovna mezi oblíbené kratochvíle liberální demokracie. Podle jejich ideologie je potřeba odlišné názory zadupat do země a vymazat z povrchu zemského. Jakýmikoliv prostředky. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Utajené rozhovory

Tak trochu nevážně – když máme ten konec roku. Bylo, nebylo. Ale nějak takhle se to mohlo stát… Vždyť i politici jsou jen lidi. Někdy, jak dodává klasik. PF 2020! Prezident Spojených států amerických vztekle mrštil Rubikovou kostkou o zeď. Pěstí rázně praštil do desky starožitného stolu. „Ten krám se nedá složit,“ zařval. Jeho pohled zamířil ke krbu, nad kterým visel obraz Hillary Clintonové. Sáhl do šuplíku, vytáhl šipku a rázným nacvičeným pohybem ji vrhl, jako již mnohokrát předtím, směrem k obrazu. Zásah do čela Hillary ho uklidnil. Ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře oválné pracovny. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení