Pravda těch druhých

Před více jak rokem Bára Basiková na Letné prohlásila: “Když koncertuju někde daleko za Prahou, čím je to dál od Prahy, tím je to horší. Ti lidé vůbec neznají pravdu, a je potřeba jim otevřít oči…” Tehdy jsem si říkal, jakpak to asi Bára Basiková myslela? Že ti moudří a osvícení jsou jen v Praze, kdežto čím dál od Prahy panuje větší zaostalost? Ale ne, jsem optimista. Takto to jistě zamýšleno nebylo. Doufám. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Islámský mír

Fanatik zavraždí bezbranného člověka s výkřiky Alláhu Akbar. Netroufám si posoudit, jaká je reakce Boha, když se jeho jméno vzpomná při vraždě. Boží reakci neznáme, zato známe postoj evropských elit. Jde prý o případy několika vyšinutých jedinců, islám je jinak úžasná věc. Mír a tak. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Americká bitva o trůn

Takže v nejbližších dnech, se dozvíme, jak to dopadlo. Podívejme se na malou rekapitulaci minulých voleb v USA. Prakticky okamžitě, jakmile došlo k vyhlášení výsledku, demokrati spustili tradiční povyk. Umění prohrávat nepatří zrovna mezi jejich přednosti. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Hra kouře a zrcadel

Kdy nastal ten okamžik, kdy se svět vychýlil od normálu a začal naplňovat chmurné představy takových autorů, jakými jsou Aldous Huxley, Jevgenij Zamjatin nebo George Orwell? Odpověď je nasnadě. Stalo se to ve chvíli, kdy jsme začali přijímat všechny výdobytky a sociální experimenty z dílny elit, které se označily za liberální, což asi bude jejich specifický druh humoru. Nechali jsme je aby společnosti pozvolna naočkovaly myšlenkou, že kdo má jiný názor, je špatný nebo dezinformační. Podle toho pak vypadají všechny ty povolené diskuze uvnitř systému, ve kterých si účastníci vzájemně notují, bez přítomnosti jakéhokoliv skutečného rebela. Jako na dětské narozeninové párty. Na závěr by ještě všichni mohli vytáhnout bublifuky a vypustit pár zvláště vydařených bublin. Alespoň něco pozitivního. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Bubny v hlavě

Sdělovací prostředky váhají, když mají oznámit totožnost problematického útočníka, který se někde oháněl nožem. Jak se říká – leze to z nich, jak z chlupaté deky. Ovšem kdyby útočník byl bílý a oběť etnická či uprchlická, média by postupovala daleko svižněji. Do pěti minut bychom o pachateli věděli úplně všechno. Mediálně odsouzen by byl do deseti minut. A do třiceti minut by už někde někdo pochodoval proti rasismu. Všechny ty pochody proti rasismu mají naznačovat, že část lidstva (samozřejmě ta uvědomělá část) vykročila do lepší budoucnosti. Možná by tomu tak skutečně bylo, kdyby se stejnou měrou odsuzoval všechen rasismus a kdyby některé projevy nevyznívaly spíše jako antirasistické vyznání víry, určené k vylepšení “kádrového” profilu. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Svět není jen černobílý

Celosvětový boj proti rasismu se pomalu ale jistě se mění v multikulturní revoluci a anarchii. Padají nejen sochy, ale také editoři, kteří se pro jednou rozhodli dělat novinařinu místo aktivismu. První obětí “svobody tisku” se stal James Bennet, editor názorové sekce New York Times. Ponechal prostor republikánskému senátorovi Tomu Cottonovi, který ve svém komentáři napsal, že jedinou věcí, která obnoví pořádek v ulicích je použití síly. Editor dostal za svůj objektivné přístup výpověď. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Cesta do bloggerova ráje

V prosinci 2019 odvysílala veřejnoprávní televize ARD video, v němž dívčí sbor s rozzářenýma očima a sbormistrem, který se stále usmíval jako člověk mdlého ducha, vyčítá babičce, že konzumuje laciné kotlety z diskontu a k doktorovi jezdí autem. Refrén opakuje “Meine Oma ist´ne alte Umweltsau”, tedy “Moje babička je staré ekologické prase”. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení

Opravdová kuráž z alternativy

Ve filmu Opravdová kuráž bratrů Joela a Ethana Coenových musela čtrnáctiletá dívka prokázat velkou odvahu, aby pomstila tátovu smrt. Ve skutečném životě se také někdy (i když, žel, nepříliš často (setkáváme s opravdovou kuráží. Mají ji třeba lidé, kteří přispěchají na pomoc napadenému, topícímu se nebo zraněnému. Budiž jim vzdána čest. Velkou kuráž má také dívka z našeho příběhu. Je o slovenské studentce gymnázia Livii Garčálové, která odmítla názorově zapadnout do liberálního systému. Tady musím dodat, že také v České republice máme odvážné ženy, které se nezalekly liberální “spravedlnosti”. Nebudu je jmenovat. Nerad bych na některou z nich zapomněl. bororoBloger.

Pokračovat ve čtení