Bororo: Bába vyzvala dědka aby vyhodili zmetka

Napsal
Sdílet článek

Umělci to nemají v současné době lehké. Chtějí se vyjadřovat ke společenským problémům, ale část veřejnosti jejich úsilí často nevítá s velkým nadšením. Názorový a také mezigenerační boj se dostal do fáze, ve které se zajatci neberou.


Třídního nepřítele vystřídal generační nepřítel. Podle nové generace je to tvor, který by měl mlčet, nebo ukázněně umřít. Celkem to vystihl článek v New York Post. Steve Cuozzo zde píše, že mladá generace nenávidí generaci svých rodičů a prarodičů způsobem jaký naše civilizace nikdy nepoznala.

Anna Geislerová zazářila v mnoha filmech jako skutečná hvězda. A pokud se ještě chce stát aktivistkou, nic proti tomu. Na druhé straně nesmí být překvapena, že potom neunikne kritice, a někdy dost jedovaté.
V Interview ČT24 nedávno Anna Geislerová na otázku v čem vidí problém současné společenské situace, odpověděla: “No, že všichni dostali prostor k tomu se vyjádřit a všichni mají tu svoji pravdu a právo na názor…”

Je to zvláštní, jaká v současné době panuje všeobecná nevraživost k právu na názor. Paní Geislerová naznačila, že uvažuje o jakési misi do zaostalých končin České republiky, kde hodlá šířit světlo jediné skutečné pravdy.

S pravdou je to vždycky ošemetné. Je moje pravda a tvoje pravda. Dnes je za pravdu považován progresivistický pohled na svět bez jakýchkoliv výhrad. Všechno jiné je dezinformační, konspirační, proruské a musí být smeteno s veškerou důsledností.

Nevím, nevím, jestli to Anna Geislerová domyslela do důsledků. Svět je krutý. Pro misionáře už nemá příliš pochopení. Zvláště když naznačí, že chytrá přijela poučovat hloupé.
Tuto realitu poznal na vlastní kůži Tomáš Klus. Dokonce i jeho fanynky při Klusových aktivistických projevech pokřikují, aby zmlknul a raději něco zazpíval.

Bára Hrzánová zase svého času zatoužila zavést pro voliče “řidičský průkaz.” Zřejmě něco v tom smyslu, že občan by se mohl dostavit k volební urně až po řádném proškolení. Úžasná myšlenka.

Aktivismus nejhrubšího zrna ukázal před deseti lety Jiří Mádl v doprovodu Marty Issové. Tehdy se na You Tube objevil pořad Přemluv bábu, přemluv dědka. Už název je poměrně dost urážlivý vůči starší generaci. Leč nejenom název. Oba angažovaní umělci se podle oficiální verze snažili zprostředkovat seniorům moderní svět a přesvědčit mládež, aby na seniorech trochu zapracovala ve smyslu nevolte levici. Ponechám stranou, že je to poněkud nefér vůči svobodným volbám. Styl pořadu však vyvolal otázku, jestli jeho autoři zůstali zcela při smyslech.

Marta Issová například říká: “Jestli v příštích volbách zvítězí levice, tak za to budou moct starý lidi.” Tehdy byla ještě politická scéna, oproti současnosti, vnímána v tradičním rozdělení politických stran.
A Jiří Mádl mudruje: “Starý lidi mají selektivní paměť, to znamená, že si pamatujou jen to dobrý…” Všechny další hlášky se nesly v tomto duchu sociálního Darwinismu. Docela bych chápal, kdyby senior, který měl původně v úmyslu dát hlas pravici, a nechal si od vnoučat doporučit tento geniální pořad, šel po jeho zhlédnutí volit rovnou komunisty.

Ovšem jeden moment musel zůstat v paměti. To, když Mádl vysvětluje, co dělá levou rukou. Dodnes si na to vzpomenu, když Mádla zahlédnu v televizi. A to se snažím zapomenout.

Zbývá jen dodat, že tenkrát levice skutečně nezvítězila, a moci se chopila koalice ODS, TOP09 a Věci veřejné (obratem, vzhledem k mnoha úplatkářským aférám, přejmenované na LIDEM). Bába sice vyzvala dědka, aby vyhodili zmetka, ale štěstí se přesto nedostavilo.

Ať už si o umělcích a jejich aktivitách myslíme cokoliv, většinou má jejich angažmá přesně opačný účinek, než zamýšleli. Své posluchače jen utvrdí v názoru, že není radno věřit všem oficiálním vysvětlením. Tak tomu bylo v minulosti, a tak je tomu i dnes. Vzpomeňme jen na svazáky, kteří navštěvovali zarputilé sedláky a vykládali jim o krásách kolektivizace. Sedláci brali do rukou vidle a svazáci nohy na ramena.
Někdy se může minulost zopakovat.

Zatím to vypadá tak, že největší propagandisté demokracie, cítí k jejím některým prvkům silnou nechuť. V minulosti je užíraly volby, nyní je to svobodná diskuze.

Žel právě tyto dva prvky patří k základním stavebním kamenům demokracie.

(Visited 164 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *