Babička Mery

Napsal
Sdílet článek

Sledujeme, snad každou hodinu v médiích, klesající počty nakažených, klesající počty hospitalizovaných, lidí v karanténě, zvyšující se počet testovaných, zvyšující se počet uzdravených – to vše v souvislosti s Covidem 19. Je propuštěn z nemocnice do domácího prostředí pacient, který se, jak sám říká, znovu narodil. Uzdraven s maximální péčí zdravotníků i aplikací speciálního léku. Pán vyjadřuje velký dík všem a i já mu přeji vše už jen dobré.

Jsou to všechno potěšující zprávy.

V nedávné minulosti, jako stát, jsme překonali devastující povodeň 1997 a pak 2002, kdy byl život v naší zemi paralyzován nejen hmotně, ale o život, v souvislosti s povodněmi, přišlo i mnoho lidí. Nebudu se k tomuto vracet, i když? Ihned okamžitě se velko i malohubně hovořilo, nahoře i dole, že se musí vybudovat protipovodňové stěny, hráze apod. Že v záplavových místech budou stavební uzávěry a nikdy se tam nepovolí výstavba ničeho. Bla bla bla.

Od začátku března letošního roku čelíme nebezpečnému viru , který kde se vzal tu se vzal. Prostě je tu, a nejen u nás v ČR. O rozhodování odpovědných v ten okamžik (možná už bylo několik okamžiků před, ale kdo z nás je věštec, že?) mnozí polemizovali a ještě dnes toto rozebírají, co se mělo – nemělo, mohlo- nemohlo, smělo-nesmělo. Vláda rozhodla – nastala velká omezující opatření, které trio Babiš, Primula, Vojtěch zdůvodnili. Však to sami, každý u sebe znáte, „kdo nic nedělá nic nezkazí“. Konat bylo třeba nutno a rychle, nebylo možné někde něco, třeba jako ve škole opisovat, nebyl žádný připravený tahák.

K rychlým, rozsáhlým i účinným opatřením DOSTALI politici, kteří rozhodovali , včetně zdrav. kapacit, poměrně volné ruce. A bylo to, V TU NUTNOU DOBU, jistě dobře. Jenže mít volné ruce je tak moc fajn? Proč by to nemohlo trvat déle a ještě déle, třeba navždy ? Mít v záloze něco jako bianco šek. A pořád to zkouší a pořád to zkouší. Když ne tak tak jinak. Proto si dobře přečtěte následující odstavec!

Mezi debaty politiků vládní koalice a opozičních stran, co a hlavně JAK dál, jsem si našla čas pro sledování otázek Václava Moravce tuto neděli. Mohlo to být, každým slovem, z úst Vojtěcha Filipa, jako pořad retro – před rokem 89. Ale, bohužel, nebylo. Bylo skutečně 3. 5. 2020.

Sleduji, samozřejmě nejen TV, poslouchám a čtu i ty, kteří hovoří jako kolovrátek, ty kteří hovoří jako kolovrátek a nic neřeknou, ty kteří hovoří za jiné, ty kteří hovořili včera o bílém a dnes o tomtéž jako o černém a opačně. Někteří z výšiny nehovoří vůbec, což je vlastně lepší, i další odtud by měli mít, ve svém zájmu, bobříka mlčení. Ono totiž, když chce člověk na jiného plivat, tak to musí umět, jinak si poplive i svoji bradu.

Občas se do debat připlete socha Koněva, Vlasovci, sucho a zase sucho, kůrovec.

P. S. Kdy na řadu přijde babička Mery?

  • Majka Dubová
(Visited 59 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *