BUDETE REHABILITOVÁNI, KDYŽ VÁS ZASTŘELILI NA HRANICÍCH?

Napsal
Sdílet článek

Východoněmeckého studenta Hartmuta Tautze (1968-1986) roztrhali pohraniční psi při pokusu o přechod československo-rakouské hranice. Na základě žádosti jeho maminky a sestry Caroly byl Hartmut rehabilitován 17. 3. 2017 Okresním soudem Bratislava I.

Gerhard Schmidt (1939-1977), rovněž z Východního Německa, byl před zraky rodiny zastřelen pohraniční stráží, když se chtěl s manželkou a 3 dětmi dostat přes Československo do Západního Německa. Na návrh pozůstalé dcery byl rehabilitován 25. 5. 2020 Okresním soudem v Tachově.

Jiří Vorlíček (1929-1954) z Ondřejova, „zaměstnanec Astrofysikálního ústavu“, byl usmrcen elektrickým proudem, když se snažil překonat státní hranici nedaleko Folmavy. Jeho soudní rehabilitaci navrhla pozůstalá sestra Marie Pekarová. Okresní soud v Domažlicích návrhu vyhověl 18. 5. 2021.

Soudy tyto návrhy akceptovaly, neboť šlo o pokus trestného činu opuštění republiky, což zakládá právo na rehabilitaci podle zákona č. 119/1990 Sb. Smyslem rehabilitace je mj. poskytnout poškozeným společenskou satisfakci a také „umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly“. (§ 1 odst. 1)

Zdálo by se, že právně jde o jednoznačnou záležitost a s vyslovením rehabilitace nebude v těchto případech nikdo dělat problémy. Ale co když ten, kdo byl takhle usmrcen, nemá žádné blízké příbuzné? I na to zákon o soudní rehabilitaci pamatuje. Návrh totiž může vždy podat státní zástupce, dříve prokurátor. (§ 5 odst. 2)

Jenže v případě Františka Faktora (1951-1984), který byl zastřelen československými pohraničníky, a to dokonce už na rakouském území, je to jinak.

Okresní státní zástupkyně v Jindřichově Hradci JUDr. Yvetta Švecová dospěla 9. 4. 2021 k závěru, že dva příslušníci pohraniční stráže byli za zastřelení Faktora odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody, a to „se za současné situace jeví jako dostatečné pro nápravu nezákonného postupu u Františka Faktora a poskytnutí morálního zadostiučinění“. Podle státní zástupkyně nejsou známy „žádné osoby …, které  by mohly žádat o odškodnění“. Vyslovení účasti na soudní rehabilitaci by tak podle ní bylo „rozhodnutím čistě formalistickým, které by nemohlo podat veřejnosti vyšší satisfakci než odsouzení osob, které se v minulosti přímo podílely na jeho smrti“.

Je pravda, že Pavel Sirotný a Valtr Macošek byli v roce 1994 za Faktorovo zastřelení odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, což lze považovat spíše za výsměch oběti než za morální satisfakci. A navíc nejde hlavně o peníze pro pozůstalé, ale o „společenskou rehabilitaci“ poškozeného, s nímž pohraničníci zacházeli nemilosrdně jako s nebezpečným zločincem.

Dne 25. 5. 2021 státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích JUDr. Miloslava Vaňková celou záležitost přezkoumala a v postupu své podřízené nezjistila žádné „závady“, a tak věc odložila „bez dalšího opatření“.

Jaký z toho plyne obecný závěr?

Pokud vás jako zločince na hranicích usmrtili, tak je vaše právní očištění v rukou vašich příbuzných. Když jste žádné nezanechali, tak se spravedlnosti (míněno té světské či pozemské) nedočkáte. Na státní zástupce se spoléhat nemůžete.

A jak je to konkrétně v případě Františka Faktora?

Manželku ani děti neměl. Jeho matka Marie i bratr Stanislav již zemřeli. Údajně však má mít někde na Slovensku sestru, která se tam provdala. Třeba se ozve. A teoreticky se může přihlásit i jeho otec, o němž se dosud uvádí, že je „neznámý“.

Ať už to nyní s rehabilitací Františka Faktora dopadne jakkoli, stále stojí za to připomínat si slova apoštola Pavla: „Vždyť všichni budeme stát před Božím soudcovským stolcem.“ (Bible, Dopis Římanům, 14. kapitola, 10. verš)

  • L. Müller
(Visited 39 times, 1 visits today)
Sdílet článek

One comment

  1. V Bibli je psáno toho tolik, i proti sobě odporujícího, takže nechme Bibli Biblí, není třeba. Vlastně bibli, s malým b by měl mít každý člověk ve svém srdci, chování, činech, mysli.
    Rehabilitování již mrtvých, kteří zemřeli v zde uvedených případech případech – ale byly jich samozřejmě stovky – při cestě (zakázané – tehdy protiprávní) z “žaláře” na svobodu, je v pořádku, není to ale pro ty již zbytečně (!!!! zavražděné!!!!) živou vodou. Je to ale pro nás a naše děti, vnuky, toto JIŽ NIKDY. Tohle nikomu nedovolit, nepodřídit se zase nějakým mocným – schopným – VŠEHOSCHOPNÝM!!! Nebuďme naivní – stále by rádi, stále číhají.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *