Chvilka poezie v éře koronaviru

Napsal
Sdílet článek

V časech pandemie

Kitty O’Meara

A lidé zůstali doma.

A četli knihy a poslouchali, odpočívali a bavili se,

a sami tvořili umění a hráli hry,

a učili se nové způsoby žití

a byli tišší.

A naslouchali pozorněji.

někteří meditovali, někteří se modlili, někteří tančili.

někteří potkali své stíny.

A lidé začali uvažovat jinak.

A lidé se uzdravili.

A když chyběli lidé žijící hloupě, nebezpečně, bez myšlenek a bez srdce, země se začala uzdravovat.

A když nebezpečí pominulo a lidé byli opět spolu,

oplakali svoje ztráty, a učinili nová rozhodnutí,

a snili nové sny,

a změnili své životy a zcela uzdravili zemi,

protože oni sami byli uzdraveni.

In the Time of Pandemic

And the people stayed home.

And read books and listened, and rested and exercised,

and made art and played games,

and learned new ways of being and were still.

And listened more deeply.

Some meditated, some prayed, some danced.

Some met their shadows.

And the people began to think differently.

And the people healed.

And, in the absence of people living in ignorant, dangerous, mindless and heartless ways the earth began to heal.

And when the danger passed, and the people joined together again,

they grieved their losses, and made new choices,

and dreamed new images,

and created new ways to live and heal the earth fully,

as they had been healed.

Inspirováno verši italské autorky Irene Vella:

http://www.irenevella.com/wp-content/uploads/2020/03/poesia_irenevella_sito-1536×627.jpg

Bylo 11. března, 2020, všichni byli v povinné karanténě

Prarodiče, rodiny i mladí lidé

A pak se obavy změnily ve skutečnost

A všechny dny vypadaly stejně

Ale jaro nic nevědělo a růže znovu kvetly

Znovu jsme objevili Potěšení

Ze společných obědů a společných večeří

Ze psaní, které nechává představivosti svobodu

Ze čtení, které poletuje s představivostí

Byli tací,

kteří se naučili nový jazyk

Kteří začali studovat a kteří podstoupili tu poslední zkoušku, kterou postrádali

Kteří objevili lásku k oddělení od života

Kteří přestali ke všemu přistupovat s ignorancí

Jako ten, kdo opustil kancelář a otevřel si kavárničku jen s osmi židlemi

Kdo opustil svoji dívku, aby celému světu vykřičel svoji lásku ke svým přátelům

Byli tací, ze kterých se stali lékaři, aby hned zítra pomohli komukoli, kdo pomoc potřeboval

Byl to ten rok, kdy lidé porozuměli významu skutečného zdraví a skutečných důsledků.

Ten rok, kdy se zdálo, že celý svět se zastavil

A ekonomika že se zhroutí

Ale jaro nic nevědělo a květy otevřely cestu plodům

A pak přišel den osvobození

Byli jsme v televizi a předseda vlády vyhlásil, že stav nouze je za námi

A že virus prohrál

A že Italové společně vyhráli

A pak jsme šli do ulic

Se slzami ve svých očích

Bez masek a rukavic

Objímali jsme své sousedy

Jako by byli našimi bratry

A pak přišlo léto

Protože jaro nic nevědělo

A bylo tu stále

Přes to všechno

I přes ten virus

I přes ten strach

I přes tu smrt všude

Protože jaro nic nevědělo

A naučilo všechny

Síle života

 

  • Autor: Irene Vella , Kitty O‘Meara, překlad (pokus o překlad): Michal Brand
(Visited 68 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *