Co je vlastně Ukrajina?

Napsal
Sdílet článek

V souvislosti se současnými událostmi vztahujícími se k Ukrajině bez ohledu další vývoj nebude od věci si připomenout některé historické souvislostí. Nemíníme zacházet do podrobností na jedné straně a současně se chceme vyvarovat ahistorických simplifikací.
Ukrajinský stát ve své současné podobě je výlučně výsledkem sovětské imperiální politiky. K tomu se ovšem nikdo nehlásí.

Připomeňme si následující historická fakta.

Označení okrajina (ukrajina)se objevuje poprvé ve starověkých perských análech a vztahuje se k jihoruským stepím. Z toho ukrajinští nacionalističtí historici dovozují význam a starobylost Ukrajiny. Ano šlo o území na okraji, ale na okraji perských zájmů, které končily na Kavkaze. Nikdy nešlo o pojmenování státu nebo předstátního útvaru, což tito historici „velkomyslně“ pominuli. Ale budiž!

Na větší části území dnešní Ukrajiny a částech Ruska a Běloruska se formuje od 9. století staroruský stát s centry Kyjevem a Novgorodem. Tento stát sám sebe pojmenovával jako Rus (Русь) např. ve smlouvách s Byzancí. Nyní je nesprávně označován jako tzv. „Kyjevská“ Rus. Tento termín byl zaveden až v 19. století, asi proto, aby se odlišil staroruský stát od Moskevské Rusi, jádra pozdější carské říše. Takže žádná ukrajinská nebo jiná Rus, žádná Ukrajina. Proto ukrajinské státoprávní nazírání odvozuje ukrajinskou státnost až od údělného knížectví, později království, haličsko-volyňského, jako jednoho z nástupnických států (Kyjevské“)Rusi. Ovšem ani zde nic moc!

Tento státní útvar se postupně rozpadl a nikdy se již neobnovilNad to roku 1223 v bitvě na řece Kalce kníže Mstislav Haličský jako vojevůdce zcela selhal a přes více než dvojnásobnou převahu podlehla ruská vojska pod jeho veleníMongolům.

A přestože se ukrajinská státnost oficiálně odvozuje od haličsko-volyňského státního útvaru, tak při letošních oslavách nezávislosti, zcela v rozporu ukrajinským státoprávním pojetím, se prezident Zelenský odkázal na („Kyjevskou“) Rus. To je asi tak, jako kdyby se Masaryk odkázal na rakousko-uherský stát.

Území dnešní Ukrajiny bylo po rozpadu staroruského státu postupně vždy někým okupováno (polsko -litevským státem, Ruskou říší, okrajová území tureckým sultanátem, krymských chanátem, podunajskou monarchií apod.) To trvalo až do konce 1. sv. války, kdy po tzv. rižském míru vznikl nezávislý ukrajinský stát, existující ovšem pouze po efemerní dobu jen na zlomku území současné Ukrajiny.
A až 
po bolševické revoluci a odražení mezinárodní intervence vzniká Ukrajinská sovětská socialistická republika (dále USSR), která se stala zakládajícím členem Sovětského svazu(30.12.1922). Ovšem jednalo se pouze o dnešní východní a střední Ukrajinu (zhruba po řeku Zbruč). Za zmínku jistě stojí, že až do roku 1934 byl hlavním městem USSR Charkov.

Západní Ukrajina (včetně Lvova) byla obsazena Sovětským svazem v roce 1939 po porážce Polska a stala se součástí USSR. Obdobně postupoval Sovětský svaz při připojení (rozuměj anexi) severní Bukoviny a části Besarábie (okresy Chotinský a Ackermanský na severu a zejména Izmailovský na jihu). Velice plasticky popisuje tyto události mj. maršál Žukov ve svých (necenzurovaných) pamětech. Také tyto oblasti se staly součástí USSR. Po 2. světové válce ČSR „přenechala“ pod nevybíravým nátlakem sovětského diktátora J.V. Stalina Sovětskému svazu Podkarpatskou Rus (dnešní Zakarpatská oblast Ukrajiny). Ta byla taktéž začleněna do USSR. Takže za 6 let USSR zvětšila svou rozlohu více než o jednu třetinu. Po 2. světové válce se stala dokonce členem OSN. No a nakonec byl z podnětu N.S. Chruščeva (Chruščev byl mj. prvním tajemníkem Komunistické strany Sovětského svazu na Ukrajině) v  roce 1954 připojen k Ukrajině Krymský poloostrov, ovšem stalo se tak v rozporu s tehdejší sovětskou ústavou. Krym však dobyla Ruská říše za Kateřiny Veliké na Krymských Tatarech už v 18. století.

V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že některé části dnešní Ukrajiny nikdy nebyly součástí staroruského státu ani carské říše. To platí především pro Zakarpatsko, severní Bukovinu a Izmailovsko.

Zastavme se právě u Podkarpatské Rusi. Ta byla připojena k SSSR smlouvou s ČSR. Ani jeden ze těchto států už neexistuje. A zde je třeba poukázat na dvojí metr sdělovacích prostředků hlavního proudu a celé řady politiků včetně našich. Pokud jde o Krym je jeho připojení k Rusku kritizováno jako protiprávní, ač to vůbec neodpovídá skutečnosti. Šlo totiž o anexi z hlediska mezinárodního práva aprobovanou, viz např. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a celá řada dalších mezinárodně právních norem. A současně se tak stalo v souladu s vnitrostátním právem Ukrajiny jako takové.

Na druhé straně je současná Zakarpatská oblast v okupačním režimu, což ale stejným kritikům Ruska vůbec nevadí. Zde se sluší ještě poznamenat, že obyvatelé Podkarpatské Rusi byli našimi spoluobčany více než 300 let za trvání habsburské říše a zejména 20 let existence Československé republiky. Ale zdá se, že tato okolnost ani naše ani slovenské politiky vůbec nevzrušuje! A to je zjištění mimořádně tristní!

  • Mgr. Petr Dobrý,
  • Jaromír Lohniský
  • Ján Kasič
  • Ing. Jan Mlčoch
  • JUDr. Petr Šáda
  • Miroslav Verner
5/5 - (1 vote)
(Visited 126 times, 1 visits today)
Sdílet článek

One comment

  1. Otazka je, jaky je puvod fanatickeho, ukrajinskeho nacionlismu typu Stepan Bandera. Za valky Banderovci brutalne vyvrazdili pres 100 000 Polaku. (A rusky mluvici obyvatelstvo Donbasu by asi dopadlo podobne.)

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *