Dědičný hřích a osvobození v Kristu 2. část

Napsal
Sdílet článek

Tajemství dědičného hříchu je možné pochopit jenom ve vztahu ke Kristově smrti a vzkříšení. Boží slovo nám ukazuje na dvě protichůdné polarity – na Adama a na Krista. Kdo zůstává v Adamovi, je ve smrti a otroctví. Kdo vchází do Kristovy smrti, ten má nový život a pravou svobodu.

My jsme se narodily jako děti Adamovy bez Božího života. Pokud se znovu nenarodíme a zůstaneme v tomto stavu duchovní smrti, budeme věčně zavrženi. Ježíš řekl: „Musíte se znovu narodit. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch.“ (J 3,6n) Jak se máme znovu narodit? Jde o přijetí Pána Ježíše do svého života skrze metanoiu a víru! „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ (J 1,12)

Otázka: Jak jednal Adam a jak jednal druhý Adam – Kristus?

Odpověď: Adam jednal sám ze sebe, odděleně od Boha. V tom byla celá tragédie ráje. Ježíš – druhý Adam – jednal naopak ve všem v závislosti na Bohu. Jeho programem bylo: „Otče, ne má, ale tvá vůle se staň.“ (Lk 22,42)

Otázka: Proč se v nás Boží život tak málo projevuje?

Odpověď: Důvod je, že ještě žijeme svou vůlí, svým rozumem, tedy svou duší. Pracujeme a sloužíme ve vlastní síle. Nebereme sílu od Boha. Nezávislá duše stojí v cestě novému životu. Proto ji musíme ztrácet pro Pána Ježíše. On říká: „Kdo ztratí svou duši pro mě a pro evangelium, ten ji nalezne.“ (Mk 8,35)

Právnická osoba:

Bůh se dívá na Adama a na každého, kdo pochází z něho, jako na jednoho starého člověka. Podobně se Bůh dívá na Krista a na každého, kdo z Něho pochází, jako na jednoho nového člověka. Použijeme-li termín „právnická osoba“, vyjadřuje zde, že každý z nás, kdo přijal Ježíše za svého Spasitele a Pána, tvoří Jeho Tajemné Tělo. Cokoli udělá hlava, to se vztahuje i na tělo se všemi jeho údy.

Na pěti obrázcích si ukážeme 5 situací:

První situace: Vláda starého člověka 

Písmo svaté používá tři důležité termíny: První je hřích, druhý je starý člověk a třetí je tělo. (srov. Ř 6,6)

V jednotném čísle termín hřích chápeme jako ložisko zla čili ďáblovo duchovní semeno, které vešlo do lidské přirozenosti skrze prarodiče. Lidská přirozenost byla ďáblovým semenem infikována a tuto porušenou přirozenost Písmo nazývá starým člověkem. Naše osobní hříchy jsou plodem porušené přirozenosti, v níž zůstává semeno ďáblovo, tedy prvotní hřích.

Pod pojmem tělo se v Písmu nemyslí jen naše biologické tělo s jeho údy a pěti smysly, ale myslí se tím také mohutnosti naší duše, jako je rozum a vůle.

Hřích je personifikován jako vládce, který spoutává a nutí člověka páchat všechny osobní hříchy. Člověk se stává otrokem hříchu, je podřízen tomuto tyranovi a vykonává všechny jeho příkazy.

V této sestavě tito dva – hřích a starý člověk – hledají nějaký nástroj a objevují tělo. Duševní mohutnosti těla zaměstnávají údy. Buď uloží očím, aby se dívaly, uším, aby poslouchaly, nebo rukám, aby se pohybovaly. Tímto způsobem tělo vykonává rozkazy diktované hříchem a podporované starým člověkem. Hřích je šéfem, starý člověk je s ním v jednotě a tělo prakticky vykonává jejich příkazy ve formě prohřešků. Výsledkem jejich spolupráce je množství hříchů, které pácháme.

Druhá situace: Starý člověk je s Kristem ukřižován

Písmo říká: „Adam se stal duší živou.“ (1Kor 15,45) Hříchem ztratil Boží život a zůstal mu jen duševní (psychický) život, který se hříchem napojuje na ďábla. Stal se na Bohu nezávislý, a tím podobný ďáblu.

Nezávislé rozvíjení duševního života odvádí od Boha a vede k sebezbožšťování (Budete jako Bůh, jako bohové Gen 3,5). Východiskem je spoluukřižování s Kristem a jednota s Jeho smrtí: „Víme, že náš starý člověk byl spolu s Kristem ukřižován… Křtem jste byli ponořeni do Kristovy smrti.“ (Ř 6,4-6) Chození ve víře znamená aktualizování našeho křtu! Pokud se vírou sjednotím s mocí Kristova ukřižování a smrti, je paralyzován a přemožen ďábel, hřích i starý člověk.

Otázka: Jak je to s tělem?

Odpověď: Starý člověk je ukřižován a je v Kristově smrti, proto nemůže moc hříchu ovládat tělo. Tělo již neposlouchá hřích ani nesouhlasí s jeho návrhy. Za těchto okolností nemá tělo již co dělat, přestává být zaměstnáno. Dříve má ústa soustavně kritizovala, nyní už tímto způsobem nefungují; přišla o svou práci. Mé nohy, jež byly zvyklé chodit po svých cestách, už po nich nechodí; jsou rovněž nezaměstnané. Mé oči, uši, a dokonce celé mé tělo se stalo nezaměstnaným (katargethé) vůči hříchu.

Třetí situace: Duch svatý a nový člověk 

Oblečte nového člověka…“ (Ef 4,24) Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden Duch… proto svým tělem a duchem oslavujte Boha.“ (1Kor 6,17.20)

Zde máme rovněž tři důležité činitele: Ducha svatého, nového člověka a tělo. Místo hříchu, který byl personifikován jako otrokář a tyran, se ujímá vlády Duch svatý.

Nový člověk, o němž se zmiňuje Bible, je naše nová přirozenost, kterou jsme obdrželi, když jsme se znovu narodili z Ducha (J 3,7).

Aktem naší víry a úkonem úplné odevzdanosti Kristu je v dané situaci starý člověk ponořen do Kristovy smrti. To znamená, že v tomto okamžiku byl aktivován, tedy oživen, nový člověk, který byl dosud paralyzován hříchem a starým člověkem. Tedy nebojujeme na prvním místě přímo s hříchem, ani neumrtvujeme tělo jen zevnějškově. Zde vírou dochází ke změně naší podstaty. V této nové sestavě Duch Svatý a nový člověk působí na tělo. Tělo se stává jejich nástrojem. Vykonává rozkazy inspirované Duchem a přijaté novým člověkem. Duch Svatý se nyní ujal vlády místo hříchu, který byl dříve šéfem. Nový člověk se nyní podřizuje Duchu Božímu. Tělo prakticky realizuje Boží vůli. Tito tři tvoří jednotu, souhlasí jeden s druhým a výsledkem jejich spolupráce je ovoce Ducha (viz Gal 5,22).

Čtvrtá situace: Nový život nefunguje 

Nestačí, že jsme byli pokřtěni, že jsme se obrátili od světa, že jsme Krista přijali jako Pána a nestačí, že jsme v plnosti přijali téhož Ducha jako apoštolé. My musíme také podle Ducha žít, a to je boj!

Žít novým životem je podmíněno chozením ve víře (srov. Ř 6,11). Jakmile přestanu bdít (srov. Mt 26,41), automaticky starý člověk sestupuje z kříže, „oživne“ a paralyzuje nový život. Ujme se vlády a z těla si znovu učiní nástroj hříchu (srov. Ř 7,5).

Proto musíme znovu a znovu vcházet skrze úkon kajícnosti a víry do smrti s Kristem (srov. 2Kor 4,10n), jinak starý člověk bude plodit žárlivost, pýchu, cizoložství, sváry atd.

Pátá situace: Nový život funguje (obr. 5)

Pokud není starý člověk na kříži, nemůže ve mně žít Kristus (obr. 4). Pokud však starý člověk je v konkrétní situaci na kříži a ve smrti s Kristem (obr. 5), hřích nepůsobí na tělo. Tehdy skrze Ducha Svatého „žije ve mně Kristus“. (Gal 2,20) Toto je chození v Duchu, život vítězný, život svobody! To se potřebujeme učit a prožívat především na vnitřní modlitbě. Ježíš říká: „Nemohli jste alespoň hodinu (denně) bdít se mnou?“ (Mt 26,40)

Nezůstávejme v Adamovi, ve smrti a otroctví! Vcházejme vírou do Kristovy smrti, tam máme nový život a pravou svobodu!

Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu

Dědičný hřích a osvobození v Kristu 2. část
2 (40%) 1 vote[s]
(Visited 16 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *