DĚTINA

Napsal
Sdílet článek

V mém dětském věku jsem se setkávala i s příkazy, zákazy, názory mých rodičů a prarodičů i jiných příbůzných o generaci (dvě) starších. Výchova v širším v kruhu rodinném mi velmi prospěla. Měla jsem velmi ráda jejich vzpomínání na to jak a co bylo v jejich mládí. Když babička někdy vyřkla slovo a já jsem přesně nerozuměla jeho významu, zeptala jsem se.

Výrazem dětina byl označován člověk, většinou již vyššího věku, který to měl v hlavě pomotané. Babička mi vysvětlila, že takovým lidem se nikdo nesmí posmívat, že za to nemohou. Málokdy se chovají a vyjadřují hezky, nenadávají na nikoho, jsou slušní, pracují, pomáhají.

„Jenže většinou“ … skočila jsem jí do řeči „se chovají jako blázni, viď babi!“

Ten starý člověk totiž skoro vždy nadával jako pohan (babiččin výraz), nejraději by každého nakopl, občas někoho přetáhl holí, všichni byli naprostí hlupáci. Pana N. Ž. bylo často vidět s malou kárkou s klestím, pro které chodil do nedalekého lesa. Zodpovědnější práci mu už nikdo z jeho rodiny nesvěřil. Vzpomínám si i kde v našem malém městě bydlel.

V mých dětských očích to byl vždy zlej dědek.

Babička řekla, že to není zlej dědek, ale že je to už dětina.

P. S. Nevíte proč jsem si na toto vzpomněla?

  • MAJKA DUBOVÁ
(Visited 139 times, 1 visits today)
Sdílet článek

2 comments

  1. Ano, vím proč jsi vzpomněla. Myslíš, že už zdětinštěl?
    Já ti nevím. Někdy mi připadá jako zlomyslné dítě a někdy mu to pořád pálí.
    Chce zemřít jako prezident a to se asi povede.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *