Fauly na Roberta Trošku

Napsal
Sdílet článek

Na Pravém prostoru, a patrně i na některých jiných webech je k vidění článek Roberta Trošky o vysvěcení Mariánského sloupu, a o argumentačních faulech odpůrců sloupu.

https://pravyprostor.cz/par-osobnich-postrehu-od-marianskeho-sloupu-argumentacni-fauly-odpurcu/

To zásadní pro začátek – rozdíl mezi věřícím a nevěřícím nespočívá v tom, že jeden věří v existenci a druhý zase věří v neexistenci nějakých metafyzických entit. To je prvek, se kterým má nemálo věřících neřešitelný problém. Nevěřící prostě nevěří v tom smyslu, že si otázku existence/neexistence prostě nepokládá, a v jeho duševním, tzn. myšlenkovém a pocitovém světě entita není přítomna. Ať už si některý věřící v tom hledá obrtlíky, že nevíra je stejně jen víra opačného směru či charakteru, tak není. Nevěřící se nezabývá existencí ani létajícího špagetového monstra, ani ničeho jiného, včetně rusalek.

A k autorovi. Vadí-li mu argumentační fauly, skutečně musí v tomto případě začít u sebe.
Sekularismus nepotírá náboženské projevy na veřejnosti. Nepotírá je dokonce vůbec. Neakceptuje však instalaci viditelných a trvalých symbolů toho či onoho (ani katolického, ani evangelického křesťanství, stejně tak muslimského, ani špagetolétajícího) náboženství na veřejných místech. Rozdíl mezi soukromým a veřejným místem je autorovi bezesporu znám. Sekularismus odepírá náboženstvím, aby se ve veřejném prostoru prosazovala na úkor ostatních.

To sobota není významným, natožpak nejvýznamnějším dnem pro tuto zemi. Opravdu ne. Odvážím se tvrdit, že množství lidí, kterému byl celý ten candrbál naprosto lhostejný, se pohybuje někde kolem 90% naší populace.

Konkrétně tím sloupem se sem nic nevrátilo, protože zrovna Praha je konkrétně katolickými náboženskými symboly přeplněná. Tento jeden navíc je prostě už jen právě navíc, protože byl na to veřejné prostranství zpupně protlačen. Uvedeným  množstvím lidí jsou všechny ty symboly vnímány jako historický kolorit. Nic víc.

Nehledě k tomu, že by si teda autor toho článku měl udělat pořádek v tom, jestli je to, jak někde uprostřed tvrdí, ta památka ubránění před Švédy, nebo ten náboženský symbol, jak tvrdí na začátku. Kdyby řekl, že je to obojí, tzn. čistě náboženský kultovní symbol, postavený právě z náboženských důvodů, a sloužící příslušníkům toho kultu kromě toho hlavního taky jako připomínka té obrany (opředená tou zkazkou o modlitbě, po které to Marie celý zařídila). Jó, kdyby to řekl. Tak by to nebyl jeden z těch argumentačních faulů. A když na věc přijde, i ta připomínka obrany není nic jiného, než oslava výsledku jedné velmi ničivé války, vyvolané do značné míry právě náboženstvím.

Je mimochodem pro katolíky opravdu tak vrcholně důležitá ta, ve svém důsledku malá událost konce třicetileté války, když tedy při tom protlačování postavení té napodobeniny se jí tolik ohánějí, a tak ji zdůrazňují? Nebo je to krycí legenda pro obhájení svého kultovního symbolu na veřejném místě?

Vznikla-li iniciativa postavení napodobeniny tzv. “zespoda”, co to značí? Že by snad šlo o celonárodní, nebo alespoň masovou iniciativu?

Protestujícími v tu sobotu nebyli jen ti nomenomenoví protestanti. A pokud si s nimi katolíci potřebují řešit nekonečné vyřizování účtů, a náboženskou nesnášenlivost, tak způsob – “vy tam máte toho zpropadenýho kacíře Husa, tak my si tam dáme Mariánskej sloup, a klidně se z toho pose@te!” naprosto ignoruje právě ta opakovaně uvedená procenta, a to tím, že si ten prostor privatizuje kromě jiného i pro mezináboženské půtky. Znovu, pokud to tak je. A těmi protestujícími byla i ta “skupinka” s poslancem Zahradilem. Že jich nebylo moc, to je jednoduše dáno tím samým, kde si Troška stěžuje, že ani “prosloupařů” tam, vzhledem k tak bombasticky důležité věci, nebylo zrovna nepřehledně. Její velikost tedy “symbolicky” nevyjadřuje velikost protestující, či nesouhlasící části obyvatel. To se autor poněkud argumentačně zapomenul.

A ještě jedna “maličkost”, právě i pro tu vysokoprocentní lhostejnou většinu přece jen emotivnější. Jana Husa čeští lidé přijali za svého. Ani ne tak pro jeho “články”, ale jako symbol odporu proti cizí moci a cizímu náboženství. A stejně tak těmto lidem vadí, že ty křížky 27 pánů se teď znovu symbolicky “válí v prachu” pod symbolem katolické pyšnosti. Tak to milý autorko je. Nemusejí se do toho plantat letopočty.

 

Takže tak nějak je to s těmi fauly. Nepřijde mi nic “nactiutrhačského” na přirovnání soboty k pride pochodu, protože obojí “kope” za přibližně podobný počet “utiskovaných”. Vedle těch faulů pan Troška kromě mnoha jiného taky přehlíží fakt, že zastupitelé to (taky kromě jiného) celé povolili naprosto bez ohledu na to, že tato země se deklaruje jako sekulární, bez ohledu na to, v jakém žijeme historicky čase, a bez ohledu na hlasitý nesouhlas velké skupiny historiků a kunsthistoriků.

(Visited 84 times, 1 visits today)
Sdílet článek

2 komentáře

  1. já věřím akorát v to,že celýmu národu je nějaký omlouvání pražské prohry ůplně u prdele-na jednu stranu si stěžují,jak jim Švédové ukradli ůplně vše(zvláštˇSOUKROMÉ sbírky Rudolfa II,na které si češi nevím proč pořád dělají nárok)a na druhou stranu si ti bastardi nechali vyrabovat celý město,ale neustále si hrají na vítěze….Smrt čechům-neznám kromě poláků hnusnější národ!!!!!

  2. Zajímavý moment je předsmrtné smíření Franty Sauera s Matkou.
    “8.6.2019 proběhla ekumenická modlitba u sloupu v Praze u Boromejek tam, kde dožil poslední chvilky svého života Franta Sauer, ten který strhnul sloup v roce 1918
    Napsal o tom krásnou báseň Václav Renč – Pražská legenda. Franta Sauer odešel smířen s Pannou Marií, jejíž tvář poznal v jedné boromejce, která ho ošetřovala.” /marianskysloup.info)

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *