Určitě vás napadne scénka kdy někdo z příbuzných či kamarádů zazvoní u vašich dveří a řekne. Můžu k vám – na návštěvu? A má v ruce obrovský kufr, čímž dá najevo, že jeho návštěva nebude jen na dvě hodiny. O tom následující řádky nebudou.
Pamatuji si, že jako dítě jsem měla radost, a rodiče také, když k nám někdo přišel na návštěvu (bez kufru) nebo my chodili na návštěvu k někomu. Dospělí si povídali a my děti jsme si jako hrály, ale uši jsme měly nastražené. Občas zabrousili dospěláci k tématům, která jsme slyšet neměly. To pak na sebe dospělí nenápadně pomrkávali, dávali prst ke svým ústům nebo si potichu řekli – jsou tu děti. Ale stejně, bylo to fajn a nám dětem docházelo, že ani naši rodiče si neví občas s něčím rady. I tímto způsobem jsme se připravovaly do života.
Jak to znám ze svého dětství, a po vzoru rodičů, snažím se v tomto pokračovat. Mám ráda u nás návštěvy, ohlášené (to raději), ale i neohlášené a na návštěvy k někomu – někam chodím také ráda.
Návštěvy! Nějak se toto v poslední době vytrácí, přestává to být snad i módou? Nesděluje se osobním kontaktem. Často telefonem, SMS, apod. Nejraději JÁ DOMA TY DOMA.
Vůbec mi nevadí když přijde, jen tak na kus řeči, kamarádka a já třeba zrovna žehlím. Nevadí to ani jí. Nevadí mi, že po návštěvě (hlavně té s dětmi) je různě nadrobeno. Mám to tak, že návštěva mě „obohatí“. Ne dárky ani penězi, ale svou přítomností. Některé návštěvy nemusí být zrovna mojí krevní skupinou, přesto se snažím být dobrý a příjemný hostitel. Ne, to není přetvářka, jen prostá, zcela obyčejná, lidská slušnost.
Jsou různé cedulky (z plechu, dřeva, keramické) s nápisy např.
– Bůh do domu – hůl do ruky.
-Vítáme vás – my k vám taky nechodíme.
-Můj dům – můj hrad.
– Vítejte (a kresbička, kde je návštěva hned u dveří nakopnuta ).
Možná se vám vybaví i jiné „vtípky“ na toto téma.
My na dveřích žádnou takovou cedulku nemáme. Není třeba. Návštěvy jsou u nás vítány. Ovšem, u někoho ta cedulka není a jako by byla …… hůl do ruky.
Máte po takové návštěvě (kam jste pozváni) ne poprvé, podruhé (i to se může stát), ale pak už POKAŽDÉ pocit o holi v jejich ruce?
P. S. Už tam nechoďte!
- MAJKA DUBOVÁ
Tento článek byl publikován administrátorem blogu Vox Populi. Jméno autora najdete na konci článku. Texty publikované na tomto blogu jsou osobními názory autorů a nemusí vyjadřovat názory redakce, mohou být dokonce s redakčními názory v opozici. Nicméně zde chceme dávat příležitost širokému politickému i společenskému spektru osobních vyjádření, která mohou být podnětem k zajímavé diskusi. Články publikované administrátorem pocházejí ze zaslaných příspěvků na redakci PP a nebyly k publikaci na Pravém prostoru přijaty. Pokud chcete na tomto portále založit vlastní blog a stát se tak redaktorem Vox Populi, klikněte v hlavním vrchním menu pod logem na záložku ZALOŽIT NOVÝ BLOG. Můžete pak přidávat vlastní články sami a stát se tak tvůrci zajímavého názorového svobodného portálu bez cenzury. Zde je nápověda jak na to.
