Hyenismus za koronavirovou clonou

Napsal
Sdílet článek

Nyní, v době, kdy se pozornost všech lidí soustředí na koronavirus, jen málokdo zaznamená jiné události. Včera mne velmi konsternoval další průběh událostí kolem odpuštění DPH pro nemocného Maxíka, o jehož velmi smutném příběhu jste již jistě slyšeli. Už v době, kdy ministryně financí poprvé prohlásila, že DPH nelze odpustit, se mi to jevilo být minimálně nelidské.

Rodičům Maxíka, ale i dalších, podobně postižených dětí, nezbylo než doufat, že tato interpelace ve věci odpuštění DPH – tentokrát na ministra zdravotnictví – bude úspěšnější, ale – bohužel – odpověď ministra Vojtěcha, člena nechvalně známého Aspen institutu, mne ani příliš nepřekvapila, cituji:

“Harmonizovaná směrnice o DPH platná pro celou EU neumožňuje (v tomto případě) aplikovat osvobození od DPH. Současně nejsou splněny podmínky pro individuální případ prominutí daně.“

Připomínám, že na velmi drahý lék bylo třeba vybrat 50 milionů, jenže částka byla bez přirážky DPH za daný lék. Peněz pro Maxíka je nyní již údajně dostatek, protože po zjištění, že stát vyžaduje i zaplacení DPH, se podařilo vybrat i na tuto daň. Jenže Maxík není jediný, na léčbu čeká mnoho dalších dětí, aktuálně třeba Adámek nebo Oliver. Je tristní už vědomí toho, že z nemalých částek, vybíraných na zdravotní pojištění, se u nás podobná léčba nehradí a systém je ochoten nechat malé děti zemřít v případě, že se nezajistí dostatek peněz nejen na předražený lék, ale také na DPH. 

Vláda, která může mimochodem výjimky z platby DPH sama patřičně upravit, se snaží hlavně “držet lajnu” s EU. Ostatně, nelze se ničemu divit, uvědomíme-li  si, že z jejich líhně pochází třeba Jourová, jeden z nejfanatičtějších eurohujerů.

Všichni si povinně platíme zdravotní pojištění a očekáváme, že půjde na bohulibé účely. Tedy právě na podobné případy, jako jsou těžce nemocné děti, které velmi urgentně potřebují drahý lék, který je jejich jedinou nadějí. 

Myslím, že odměna 1,2 mil. pro ředitele VZP, nadstandardní odměny pro management či honosné paláce v centrech  měst nejsou tím, nač pojištění platíme. Já jsem nebyla posledních asi 15 let jinde, než několikrát u zubaře, kde jsem si nakonec musela vše, mimo samotné prohlídky, uhradit. Tedy dlouhé roky prakticky nevyužívám ze zdravotního pojištění skoro nic, na druhou stranu platit musím. Předpokládám, že pak budou peníze v rámci solidarity využity pro potřebné, tedy pro ty, kdo – na rozdíl ode mne – zdravotní systém využívat potřebují a vyžadují velmi nákladnou péči.

Za potřebné však rozhodně nepovažuji ani manažery pojišťovny, ani jejího ředitele. Nicméně tuto velkou nespravedlnost mohla alespoň trošku vykompenzovat vláda tím, že by v podobných případech, kdy jde o život malého dítěte, DPH odpustila. Neumím si vůbec byť jen představit, že bych na jejich místě mohla podobně rozhodnout a pak v klidu spát. Třeba i s výmluvou, že si to tak přeje EU. Podobně se může zachovat skutečně jen zcela bezcitné individuum.

Je celkem jedno, jestli je v tomto případě norma EU jen výmluva nebo by skutečně Brusel něco namítal. I kdyby se vůči výjimce odpuštění DPH EU vymezila, pak je přece možné v jistých případech diktát EU ignorovat. A to především tehdy, kdy se jedná o životy malých dětí.

Co by asi dotyční politici dělali, kdyby se jednalo o jejich dítě či vnouče? Vlastně, oni by byli relativně v klidu. Mají přece dost “nahrabáno”, takže pro ně by nebyl nejmenší problém vše zaplatit a to včetně DPH. Jenže většina lidí mnoha miliony nedisponuje a těm – bohužel – stát nijak nepomůže. Naopak, jim ještě hodí klacky pod nohy.

Miliony na záchranu životů malých dětí nejsou, ale miliardy na politické neziskovky, další miliardy na cikorky na celoživotních štědrých dávkách, miliardy na prznění dětí na školách inkluzí či na nákupy předraženého armádního šrotu se najdou vždy. 

 

 

 

 

(Visited 102 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *