Jak dál s home office?

Napsal
Sdílet článek

Home office není žádná novinka. Mnoho zaměstnanců pracuje v současné koronavirové době, připouští-li to charakter jejich práce, na home office. Někteří si pochvalují, někteří ne. Některé firmy, je-li to provozně možné, toto vítají, pro některé je to nutným zlem.

SeznamZprávy 13. 11.2020 přinesl zajímavý článek

Práce z domova je luxus a musí se zdanit….“

Podle analytika německé Deutsche Bank by každý zaměstnanec na home office měl odvést pětiprocentní daň (předpokládám, že je to myšleno jako daň navíc k obvyklým odvodům ze mzdy) ze své denní mzdy, pokud si pracovník režim práce z domova vybere dobrovolně a nebude se chtít do práce vracet. Když totiž pracuje z domova, tak tolik neutrácí a brzdí ekonomiku. Výjimka by byla práce z domova v době epidemie.

Mě už to napadlo dávno. Ne nějaká daň navíc, ale že takový člověk, pracující doma, tolik přímo neutrácí.

Úspora pro pracující na home office je především položka (a samozřejmě čas) za dopravu do a ze zaměstnání. Navíc doma může pracovat v teplákách, vytahaném tričku, stačí ošmajdané papuče, nemusí, když nechce, tak často ke kadeřníkovi, na kosmetiku, na úpravu nehtů, ušetří na parfémech, pokud mu i přesto poskytne zaměstnavatel stravenky, nakoupí si za ně rodinný nákup, protože k obědu si stačí ohřát nějaký zbytek z minulého dne. Jistě vás napadne i další plus.

CO BY TEN ZAMĚSTNANEC JEŠTĚ CHTĚL!

Jenže každá mince má dvě strany, vše má svůj rub a líc.

Doma jde k tíži, do nákladů zaměstnance,

– náklady na zvýšenou spotřebu energií a vody

– připojení internetu

– likvidace odpadu

– úklid a úklidové prostředky

– opotřebování nebo dokonce nutnost pořízení nábytku – stůl, židle, (osvětlení)

– kancelářské a psací potřeby

– hygienické prostředky včetně toaletního papíru.

Jistě toho bude víc co jde finančně (i prostorově) k tíži pracovníka, nikoliv do režijních nákladů jeho zaměstnavatele. Možná by měsíčním paušálem na tyto náklady některý zaměstnavatel přispíval.

On dokonce může, z důvodu nevyužití, i opustit některé pronajaté kancelářké prostory, čímž ušetří nemalou položku.

Jak by to bylo u pracujících z domova s odškodněním, a samozřejmě nejdřív dokazováním, pracovního úrazu?

Nezanedbatelná by byla absence osobního kontaktu s jinými lidmi. Proto kladu otázku, zda by to eventuální, dobrovolné samozavření bylo dlouhodobě výhodou nebo spíš nevýhodou. Bylo by to prospěšné pro celkové fyzické a duševní zdraví člověka nebo neprospěšné a devastující?

  • MAJKA DUBOVÁ
(Visited 60 times, 1 visits today)
Sdílet článek

One comment

  1. Pracuju jako OSVČ z domova už 25 let. “Hikikomori” je můj vysněný životní styl už od doby, kdy jsem musel začít chodit do školy (a kdy jsem ještě ani netušil, že to Japonci takhle nazvou), o pozdější docházce do zaměstnání “na píchačky” ani nemluvě, takže jsem spokojený a nepozoruju na sobě žádnou psychickou újmu. Ale pro každého to asi není. beach

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *