Jaké Rusko to lidovec Bartošek vidí

Napsal
Sdílet článek

Není na tom příliš dobře, ba co víc – je na tom příliš špatně člověk, který si pamatuje příliš mnoho. Který si např. pamatuje svého otce, který buď 23. či 24.listopadu 1942 vyskočil od radiového přístroje, jako tur zařval „Němčouři jsou ve Stalingradu obklíčeni“, vrhl se k matce, vítězně povykujíc ji objal, a v následující minutě se ti dva přes temnou ulici třebíčského Podklášteří hnali do protějšího domku Stehlíkových, aby se s nimi o největší radost jejich životů podělili. Skrze škvíru okenního zatemnění jsme na ně společně s bratrem hleděli, viděli jsme, jak se u Stehlíků otevřely dveře, naši za nimi zmizeli, ale to už náš zrak upoutali manželé Šťastní, kteří ze vzdálenějšího konce ulic klopýtali ke stejným dveřím jako předtím naši, mačkali zvonek a v následující vteřině se nám i oni ztratili c černém obdélníku vchodu Stehlíkovic domečku. Tím naše podívaná sice skončila, ale fantazie ji bohatě nahrazovala. Viděli jsme divoký mumraj, který se v těch okamžicích za stěnami domku Stehlíkových odehrává, a slyšeli triumfální hulákání šestičlenného hloučku Čechů, oslavujících pád Germánů u slovanské řeky Volhy.

Což bylo též všechno, čeho byla naše nedospělá mysl tehdy schopná. Ještě jsme v hlavách neměli

obraz devadesátitisícového zástupu německých zajatců, táhnoucí od Stalingradu do vnitřních prostor Ruska, a ani obraz německých dobytčáků, které by nás – nebýt tohoto slavného dne – po vítězném tažení wehrmachu Ruskem odvážely buď do likvidačních táborů kdesi v Polsku, či do pracovních lágrů u Ledového moře na Sibiři. kde bychom samozřejmě po vyždímání našich sil skončili stejně jako v těch koncentrácích.

Ale naši si tohle vše nejspíš představit uměli a proto jsme je spatřili až druhý den ráno, když jsme se probudili. A viděli jsme oč radostnější mají toho dne oči, že se víc usmívají, že mají náladu – zkrátka bylo od toho dne u nás jasněji a tahle válečná radost se u nás po každých večerních zprávách londýnského či moskevského rozhlasu, ohlašujících nová vítězství Rudé armády i armád spojeneckých, až do konce války stále víc a víc prohlubovala.

Proč na to dnes vzpomínám a proč na to podle pravdy vzpomínám pokaždé, když u nás vybuchne protiruská hysterie? Dnes je to díky ruské vakcíně Sputnik V, kterou se lidé nechávají očkovat už ve více než 50 zemích světa, protože je to nejbezpečnější a nejúčinnější vakcína, která je dnes ve světě k mání, a o níž – na rozdíl od všech vakcín západních – nepřišla z těchto 50 zemí jediná zpráva o nepříznivé reakci po jejím aplikování. A jak to kdosi už napsal: „Kdyby se pupínek na kůži jediného očkovaného Sputnikem objevil, spustila bý západní média povyk, ze kterého by svět ohluchl“.

Ale současní Bartoškové našeho národa, jejichž prarodiče možná oslavovali Stalingrad stejně jako rodiče moji, se odrodili, o Staligradské bitvě nechtějí nic vědět a nic o ní též nevědí, protože kdyby věděli, nemohla by v nich protiruská nenávist stoupat tak vysoko k hrdlu a lidovecký poslanec Bartošek by v hrůzném pomyšlení na to, že by r u s k o u vakcínou mohli být očkováni i Češi, neupadal v tranz, z něhož dnes v poslanecké sněmovně vykřikoval svůj zásadní nesouhlas s plánovanou cestou ministra Hamáčka do Moskvy, kde se má tento s ruskými úřady o dodávce Sputniku V do České republiky domluvit. A stejně jak nelidská a až bestiální je Bartoškova snaha té cestě a tím i cestě Sputniku V do Česka zabránit, tak licoměrná jsou jeho slova, kterými se svou žhavou nenávist k Rusku, ke slovanství a tím vlastně i sám k sobě, snaží zaobalit čímsi humánnějším, než v něm skutečně je, (resp. jež v něm totálně chybí), když ve sněmovně prohlašuje: „Rusko pro nás je partner a je s ním potřeba jednat, ale my potřebujeme Rusko silné, demokratické a svobodné (jež odevzdá své nerostné bohatství Západu a stane se stejným jehovazalem, jakým je dnes i Česko – pozn. LM), bez putinovského polototalitního režimu, který mlátí lidi, zavírá je v rozporu s mezinárodními úmluvami a nerespektuje právo. Figuruje jako bezpečnostní riziko ve zprávách zpravodajských služeb“.

Opsal jsem to přesně, jak to tento nejfanatičtěší demagog z českých demagogů řekl, a to proto, abyste věděli, jakou neuvěřitelnou zrůdou ten člověk je, třebaže možná – jako správný lidovec – chodí v neděli do kostela.

  • Lubomír Man
(Visited 137 times, 1 visits today)
Sdílet článek

4 comments

  1. Aniž bych se, až na konci, podívala, kdo je autorem tohoto článku, už dle nadpisu a samozřejmě obsahu, mi bylo toto jasné. Asi tak nějak ve smyslu “starého psa novým kouskům nenaučíš”. Ale je to potřebné a užitečné, aby v paměti národa nic nezapadlo. Ani skvosty, a že tam byly, ani děsy, které tam byly též. Někdo to má tak, že si pamatuje, konkrétně ze svého života,(ze vztahů v rodině, i společnosti jako celku), jen ta pozitiva a negativa jakoby nebyla, druhý protipól to má naopak. Ono, a přiznejme si to, ani dnešní doba nemá jen negativa, i když mnozí křičí “to je teď hrozná doba”. Do prčic a kdo tu dobu asi dělá? Ukazovat TO ONI, je tak pohodlné a alibistické! Základem je začít každý sám u sebe, od sebe.
    Hezký den

  2. Fascinuje mě, jak “etalony morálky” pořád kopou do současného Ruska kvůli tvrdšímu potlačení několika demonstrací (mimochodem organizovaných nepřátelskou mocností za účelem destabilizace zemeě) a přitom úplně ignorují mnohem drsnější mlácení lidí třeba při nedávném španělském referendu. Nebo jak policie v Nizozemí v klidu bourá do demonstrantů autem nebo koněma a masakruje je vodními děly. Nebo jak na Slovensku stříleli do lidí gumovými projektily. Nebo jak v Británii zavřeli mezi muslimy člověka, který se odvážil dělat reportáž o znásilnění několika trisíc malých holek právě muslimskými gangy (cílem samozřejmě bylo, aby ho ve vězení muslimové zavraždili, šlo tedy o pokus o justiční vraždu). Nebo jak v USA už jsou tam oprsklí, že zfalšovali prezidentské volby a likvidují všechny, kdo se o tom jen zmíní. Atd. Atd. Tyhle věci jako kdyby neexistovali, ale když si v Rusku někdo jen hlasitě uprdne, tak hned média i “lepší lidé” spustí tamtamy nenávisti…neskutečné.

  3. (17.4.20.56)

    Brání snad někdo někomu, protože to tady nemůže už vydržet, naprdelit se do demokratického, silného a svobodného Ruska? Může se svobodně rozhodnout, I tady je svoboda, pokud si toho někdo nevšiml.
    Může jít svobodně za hlasem svého srdce, přesvědčení, a nemusí to být žena, ale třeba “bratr”. Bratr je ironie, aby bylo jasno!

    1. Tohle je pitomý argument. Ne každý chce zahodit všechno, co budoval třeba i několik desetiletí a utéct se staženýma půlkama do zahraničí – navíc do země, jejíž jazyk moc neumí.
      Dokud to půjde, zůstanu ve VLASTNÍ zemi a nebudu svým odchodem podporovat ještě větší utažení oprátky. Každý hlas se počítá – i ten můj, třebaže je úplně maličkatý. Česko je NAŠE země, nepatří bankéřům a korporátníkům z Ameriky (stejně jako v době komunismu nepatřilo Sovětskému Svazu).

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *