Jde politikům více o opičky nebo o děti?

Napsal
Sdílet článek
Brzy uvidíme, zda našim politikům jde více o čerstvě narozené opičky nebo o naše nejmenší děti.
Ve sněmovně se má totiž projednávat pozměňovací návrh č.7698 k novele zákona č.359/199 který ukáže, kteří politici mají skutečný soucit a skutečnou péči o budoucnost těch nejmenších dětí.

Před 40 lety nás v hodinách psychologie na gymnáziu ve Švédsku učili, jak důležité jsou lidské kontakty a něha již první týdny po porodu a jaké nevratné škody a negativní konsekvence má pobyt miminek v různých institucích bez mazlení a častého fyzického kontaktu s milovanou osobou, pro budoucnost dětí, kterým tato láska byla odepřena a proto sami nejsou pak schopny soucítit s druhými a vstupují proto často do kruhu násilí a kriminality v pozdějším věku.
Učili nás, že vědci dělali pokusy na čerstvě narozených opičkách, kterým byly odebrány mámy, kde první skupina opiček dostala alespoň měkkou vycpanou mámu do klece, ke které se mohly přitulit a také se s gustem tulili a ta druhá skupina neměla tuto možnost, jen kovovou opici nebo prázdnou klec.. Proto opičky které se měly ke komu se přitulit, se později bez problémů začlenily do opičí skupiny, zatímco ty které se neměly ke komu měkkému se tulit, ty se stále jen bojácně krčily v koutku klece a ani později se již nedokázaly se skupinou opic sžít a citovou deprivací v prvních týdnech po porodu byly nadosmrti poznamenané.
Věřím, že s těmito poznatky se naši politici setkali mnohokrát, i když nechodili do gymnázia, kde by je to vyučovali. V běžném tisku již mnohokrát důležitost dotyků, obejmutí prvních týdnů a měsíců miminka s milující osobou a hrůznost citové deprivace pro miminka a její zhoubné následky zaznívala, ale my skutečně máme tendenci rozhorlovat se víc nad tím jak se ubližuje zvířátkům, kdežto pokud to samé stihne lidi, tak nás to často tak nevzruší. Proto ten nadpis s opičkami sice byla nadsázka, ale bohužel možná i pravdivá.
Jen si představte jak by lidé zuřili, kdyby v nějaké ZOO zemřela opičí matka malé zdravé opičky a jiná opičí máma o to mládě začala pečovat, ale zaměstnanci ZOO by jí opičku sebrali a umístili do zvláštní klece s tvrzením, že oni se o opičku mohou odborněji starat, i když jí tam nechají většinu času jen ležet, zatímco opičí náhradní máma by ji stále objímala!
U bezbraných miminek jim to ale prochází již desítky let navzdory vědomostem psychologů jak moc to těm miminkům uškodí – a to jen kvůli penězům od státu o které by kojen. ústavy jinak přišly? nebo snad kvůli bezcitnosti vedoucích koj.ústavů kteří brání dočasným nebo dlouhodobým pěstounům přijmout miminko? nebo z hlouposti?????
KDO JE TEN BEZCITNÝ Viník? (nebo nějaký skrytý lhostejný úřední byrokrat? či jakési nesmyslné úřední pravidlo?)
Tento potěšující pozměňující návrh podávají poslanci proto, aby miminka nekončila v kojeneckých ústavech ale aby co nejdříve mohla přijít do rodiny pěstounů, kteří by jim nejen péči ale i tu lásku dávali, na což samozřejmě v kojeneckém ústavu moc času není. Je potěšující, že poslanci kteří tento návrh podávají jsou téměř ze všech větších stran, kromě komunistů. Že se komunisté nezajímají o citovou deprivaci miminek není nic divného, protože za komunistické diktatury to byla jejich politika bezcitných institucí které měly z dětí vychovat poslušné dělníky a vojáky přesně ve stylu fašistické ideologie, která se komunismu tak moc podobá,  a matky měly odkládat přes den svá miminka do kojeňáků aby mohly pracovat na splnění pětiletky. Kdo jste zažili jako děti militantní komunistický drill a aroganci soudruhů vůči dětem a víte o tom jak komunisté kradli politickým vězňům děti (viz https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/komuniste-ukradli-stovky-deti.A010211_214509_domaci_bac) , tak vás jejich případný nezájem o citový vývoj dětí nikterak nepřekvapí.
Pokud by někdo tvrdil, že miminka – pro které je právě nejurgentnější potřeba pěstounské péče, aby neměli z ústavní péče nevratné psychické a sociální následky, musí zůstat v kojeneckých ústavech, protože je pro ně nedostatek dočasných nebo dlouhodobých pěstounů,  tak z toho co zde níže vypráví pěstouni je to buď vědomý lhář, nebo jen nevědomý a skutečné situace neznalý jedinec = neschopný pro rozhodování o těchto dětech.
pěstounka P. píše: “Jsem přechodná pěstounka a již nějaký čas čekám v neustálé pohotovosti na to, až zazvoní telefon a my naší láskou obklopíme nějaký uzlíček. Nechápu, proč jsou děti v ústavech a u nás je postýlka prázdná.”
Pěstounka P. píše:
” Já už jsem to pochopila po své poslední zkušenosti.
Nejdříve se musí zaplnit všechna místa v ústavech a potom je teprve možné dát dítě pěstounům. Když nejsou místa v ústavech plná, musí se ústavy zodpovídat zřizovatelům, proč mají volná místa. Absurdní, ne?”
Takže zase je snad získání peněz od státu důležitější než zájmy dětí jako v případě únosů dětí Nory  a Angličany, kde psychologové a instituce z těchto bezcitností rýžovali?
P. píše: ” To snad ne, to je hrozný, já mám takový vztek, už skoro rok si pěstounství vyřizuji a nic se neděje, jsem bezradná, naštvaná, bezmocná, hrozně mě to mrzí.”
Udržovat mimino v kojeneckém ústavu prý stojí kolem 70 tisíc měsíčně, takže pro daňové poplatníky vyjdou pěstouni mnohem levněji – tudíž finanční důvod pro koj. ústavy rozhodně není.
  Jeden z hlavních argumentů, proč kojen. ústavy zachovat bývá odbornost. Tereza Hotová ale píše, že  asociace Dítě a rodina, jejíž výsledky, založené na údajích ze všech kojeneckých ústavů v republice ukázaly, že ústavní péče selhává právě z hlediska odbornosti a dostatečné kapacity personálu.
Výzkum ale odhalil, že 18 z 25 ústavních zařízení nesplňuje zákonné požadavky na minimální personální zabezpečení, chybějí lékaři a další specialisté, například kliničtí psychologové nebo fyzioterapeuti. V závěrech průzkumu asociace konstatuje, že ani v oblasti zdravotní péče tak ústavy nenabízejí nic navíc oproti rodinám s dětmi, ať už biologickým nebo pěstounskými.
Pozměňovací návrh č.7698 zakotvuje výjimku pro sourozence a děti s těžkým postižením, pokud se pro ně nepodaří najít náhradní rodinu. Děti s postižením by nově vyrůstaly v malých komunitních domácnostech, kterých už po republice několik funguje.

Není tedy důvod obávat se, že děti skončí bez péče.

 

Tento pozměňovací návrh  prý sdílí 88 organizací Asociace a svou odborností zaštiťují následující odborníci:

Prof. PhDr. Radek Ptáček – Profesor lékařské psychologie, klinický psycholog, psychoterapeut

Ph.D. PhDr. Petra Winnette – Srovnávací vědkyně, specialistka na raný vývoj, psychoterapeutka

Voliči by si měli dobře zapamatovat  to ke kterým stranám by náleželi ti bezcitní poslanci, kteří by se snažili tento návrh záchrany miminek z chladu institucí a nevratných poškození sabotovat a žádnou z těchto stran nevolit!!!
  • Patrik Popp
(Visited 247 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *