Je řešením krize v církvi zrušení celibátu?

Napsal
Sdílet článek

Vážení biskupové a kněží,

co by vám dnes řekl apoštol Pavel na řešení krize v církvi zrušením celibátu? Nejprve by si poslechl všechny vaše argumenty o explozi pedofilie, homosexuality a morální krize a pak by vám řekl: „Vy jste jako Kristovi apoštolé posláni lidem otvírat oči, aby se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovy k Bohu a aby vírou v Ježíše dosáhli odpuštění hříchů (srov. Sk 26,18). Nemůžete být v jednotě s pseudopapežem Františkem, který legalizuje hřích, homosexualismus, a dokonce i čarodějnictví! V jednotě s ním chcete bez pokání řešit krizi církve? Zrušením celibátu se ale nestanete svatými kněžími. Dnes vás církev i svět potřebuje k záchraně!“

Řešení všech našich problémů je v Ježíši Kristu, a to ukřižovaném!

Písmo svaté dává celibátnímu knězi za vzor apoštola Pavla. Byl nejen velmi aktivní, ale i hluboce duchovní. On volá: „S Kristem jsem ukřižován, nežiji už já, žije ve mně Kristus!“ (Gal 2,20) Vás, biskupy a kněze vybízí: „Buďte takoví, jaký jsem já.“ On si byl vědom tvrdé reality hříchu. V 7. kapitole Římanům jde na kořen a říká: „Zvláštní zalíbení mám v zákoně Božím podle vnitřního člověka. Ale vidím jiný zákon bojující v mých údech proti zákonu mé mysli a činící mě zajatcem zákona hříchu, který přebývá v mých údech.“ Jeho nejduchovnější výkřik je: „Bídný já člověk!“ a pak bolestně klade otázku: „Kdo mě vytrhne z těla této smrti?“ Hned však děkuje Bohu a vyznává, že se to děje skrze Ježíše Krista. V 8. kapitole zdůrazňuje, že zákon Ducha života ho vysvobodil od zákona hříchu a smrti. Apoštol Pavel nebyl žádný ocelový muž, který by byl imunní na působení hříchu jak zvenčí, tak i ve svém nitru. Žádný celibátní biskup, kněz či řeholník nemá výmluvu. Každý může apoštola národů následovat. Apoštol Pavel je příkladem především vnitřního života. Bytostně spojil boj proti hříchu s úsilím o následování Krista a jednotu s Ukřižovaným. Kořen zla v člověku, tedy dědičný hřích s jeho žádostivostí a pýchou, je realita. Je absurdum chtít řešit tuto realitu likvidací celibátu a svěcením žen nejprve na diakonky a potom na kněžky.

Náš život je tvrdý boj o spásu své vlastní duše a spásu těch, které nám Bůh svěřil. Každý Boží bojovník může v hodině smrti zvolat s apoštolem: „Dobrý boj jsem bojoval, víru zachoval a pro budoucnost je mi připravena koruna věčné slávy.“ (srov. 2Tim 4,7n).

Jaké je dnes východisko pro kněze? Nebýt sám! Mít duchovní rodinu, tedy bratrské společenství. Zde je třeba zůstávat v apoštolském učení, a ne v heretické teologii! (srov. Sk 2,42) Modlitba, Boží slovo a bratrské společenství je program, který měli první křesťané v Jeruzalémě.

Dnes internet a za ním duch světa formuje myšlení kněží, bohužel však ne vertikálně! Pravdivá sebekritika vyžaduje natolik se internetu a jiných prostředků zřeknout, nakolik jsou překážkou života s Bohem. Pravdivé rozlišení ale není možné bez sebekritiky a bratrského společenství.

Je třeba si přiznat, že kněžské generace po II. Vaticanu nebyly pravdivě a zodpovědně připraveny ani na osobní život s Kristem, ani na hlásání plného evangelia.

Kdyby bohoslovec v semináři zažil hlubokou duchovní formaci se zkušeným a svatým spirituálem, je to velký poklad. Kdyby denně věnoval dvě hodiny vnitřní modlitbě, získal by habitus modlitby. I kdyby po ukončení semináře byl ještě tři roky na poušti jako apoštol Pavel a prožil jako sv. Ignác v jeskyni v Manrese hluboké obrácení, ani to všechno nestačí. Pokud chce kněz obstát a postavit se proti duchu světa, musí mít nejen Kristova Ducha, ale i bratrské společenství. Právě bratrské společenství je nutným prostředkem k řešení duchovní krize v církvi. Kněz by měl minimálně jeden a půl dne v týdnu prožít s několika kněžími v bratrském společenství na modlitbách a nad Božím slovem (srov. Sk 6,4). V neděli večer by se sešli na tuto duchovní poušť. V úterý by se po společném obědě vraceli zpět. Program na první den jsou čtyři hodiny vnitřní modlitby (program vnitřní modlitby: viz http://vkpatriarhat.org/cz/?p=31461) se svědectvími, co komu Bůh v modlitbě ukázal. Jedna z těchto čtyř hodin by byla věnována rozjímání nad Božím slovem jako příprava na nedělní kázání. Pátou hodinu modlitby večer od 20:00 do 21:00 by prožili ve chválách a zpěvech. Tyto dva modlitební dny je dispenze od breviáře (http://vkpatriarhat.org/cz/?p=41926).

Co se týče ducha II. Vaticana, ten sice otevřel dveře, ale ne k pravdivému pokání a k pravdivé obnově církve, ale k její postupné destrukci, vrcholící pseudopapežem Františkem. Ten už ruší objektivně platné morální normy i Boží přikázání. V destrukci je s Bergogliem v jednotě nejen kard. Marx, ale i celá homosexuální síť v církvi. Tato cesta vede do věčné záhuby!

K obnově církve slouží i dnes čtyři základní principy prvních křesťanů: modlitba, lámání chleba, apoštolské učení a bratrské společenství! (Sk 2,42)

  • Eliáš, Patriarcha Byzantského katolického patriarchátu
Je řešením krize v církvi zrušení celibátu?
4.5 (90%) 2 vote[s]
(Visited 36 times, 1 visits today)
Sdílet článek

One comment

  1. Celibát je pouhé katolické dogma a nemá podporu v písmu. V prvotní církvi mohl být biskupem člověk, který byl jen jednou ženatý, ale jinak mu rodina ve výkonu funkce nijak nebránila.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *