Jed na potkany

Napsal
Sdílet článek

Potkani jsou velmi chytrá a sociální zvířátka. Podobně jako lidé.

Díky své inteligenci, efektivní sociální hierarchii, obratnosti, odolnosti i schopnosti se rychle rozmnožovat se lidé potkani rozšířili prakticky do celého světa. Umí plavat, šplhat, rychle běhat nebo vytvářet perfektně skrytá a zateplená doupátka. Jejich schopnosti velký mají význam i pro lidi, protože vyčůraní potkani se zdržují kolem lidských obydlí, kde mají snadný zdroj potravy, teplo i ochranu před počasím a většinou dravců.

Lidem tohle nechtěné soužití prostě přináší řadu problémů. Potkani užírají jejich jídlo, znečišťují jejich životní prostor svými výkaly a močí, jejich cestičky a příbytky poškozují stěny a podlahy domů. Lidská zvířata se tedy rozhodla, že ta potkaní zvířata vyhubí. Vytvořili si k tomu poslušnou armádu koček a malých psů a všemožné mechanické pasti…ale to nestačilo. Přišel tedy čas na sofistikovanější genocidu – jedy.

Jed samozřejmě musí být pro potkana dostatečně zajímavý, aby ho chtěl přijmout do svého těla i přes podivné okolnosti, za kterých se náhle objevil. Lidé tedy jedovaté granule “ovoněli” masem, dali jim atraktivní barvu, přidali nějaká marketingová hesla a rozmístili je na dobře přístupná a hojně navštěvovaná místa (na taková “potkaní nádraží”). Vyhladovělý potkan se pak na takovou potravu sám dobrovolně vrhne. Možná na ni i vystojí frontu.

Objevil se ale jeden zásadní problém – potkani jsou velmi chytří a sociální. Žijí ve velkých skupinách a když někdo z nich snědl podivnou potravu a za hodinu dvě v křečích zemřel, přišlo to ostatním velmi podezřelé. Vytvořili tedy funkci “ochutnávače”. Ochutnávač je silnějšími jedinci tlačen k tomu, aby novou a podezřelou potravu ochutnal jako první. Pokud se mu nic nestane, pustí se do jídla i ostatní. Pokud chcípne – jeho smůla; naštěstí ale jeho smrt nebo nemoc varuje ostatní, kteří se otrávené šmakuládě vyhnou. Není asi překvapením, že funkci ochutnávače dostávají hlavně staří a slabí potkani, které ti mladší často šikanují, když potřebují odbourat stres.

Potkani ale mají nevýhodu – lidé jsou mnohem chytřejší a vynalézavější než oni (tedy alespoň většina z nich). Když dvounozí koumáci viděli, že potkani přestali na fintu s vyvoněným jedem skákat, přišli s novým nápadem. Vytvořili sofistikovanější druh jedů na bázi léčiv proti srážení krve, takzvaný antikoagulant. Funguje to tak, že potkan radostně do těla přijme spásnou granulku, která mu naplní bříško a umožní mu zase normálně žít. Mezitím se mu ale látka jako třeba bromadiolon pomalu šíří organismem a napadá jeho krev.

Potkan postupně ztratí schopnost srážlivosti krve, která je naprosto nezbytná pro život. Bez jejího správného fungování se jakákoli sebemenší oděrka nebo prasklinka ve stěně cév už nezalepí, protože je narušena celá koagulační kaskáda. Potkan tedy postupně začne krvácet z mnoha drobounkých ranek v trávicím traktu, sliznicích atd. Postupně slábne a slábne až uhyne. Trvá to ale 4 až 5 dní, někdy i týden. To samozřejmě vede k tomu, že potkaní senior-ochutnávač bez problému přežije první dny po požití té voňavé a hezky barevné granulky a celá jeho rodina tak vyhodnotí granule jako bezpečné a nacpe je do sebe také.

Tento článek je samozřejmě jen čistě ilustrační. Jak by řekl klasik, nesmíme ani naznačovat. U lidí by něco takového samozřejmě bylo naprosto nemožné, protože lidi jsou chytří a něco takového by jim okamžitě došlo. Kdyby chtěl někdo zredukovat jejich populaci podobným způsobem, musel by se u většiny efekt otravy dostavit až po mnoha měsících nebo spíše letech a ideálně až po více dávkách pomalého jedu. Navíc – proč by to lidem nějaká elita dělala? To by si ta elita musela myslet, že jim běžní lidé zabírají jejich místo, užírají jejich jídlo a svým dýcháním poškozují jejich životní prostředí. A my všichni víme, že elitní filantropy by nikdy nic takového ani nenapadlo.

 

Dodatek – neříkám, že něco takového se děje právě teď (ale kdybych chtěla v poklidu vyhubit část populace já, udělám to skoro přesně takhle). Co je ale nutné znovu zdůraznit – projevem skutečné lidské zodpovědnosti a rozumu je to, že experimentální látky se NIKDY!!! nesmí zkoušet na víc než polovině populace najednou. Jen tak zajistíme, že alespoň polovina pravděpodobně přežije. A navíc tak budeme mít skupiny 50:50 pro srovnání dlouhodobých rizik a benefitů. Tohle je skutečná věda – ne ta parodie, kterou nám předvání hrstka “elit”, youtuberů a tupých novinářů. Aktuální situace se ale podobá tomu, jako kdybychom prchali před nebezpečnou šelmou (ze které se navíc nakonec vyklubal jen malý a unavený jezevec) a všichni bychom “pro záchranu” po hlavě naskákali z útesu do neprozkoumané vody. Je to projev extrémní neopatrnosti. Nevím, kde farmacii nebo medicínu studovali naši vybraní “experti”, ale já si připadám, jako kdybych sem přišla z nějaké alternativní reality, kde jsme se učili o zavádění nových léků a metod PRAVÝ OPAK než děláme teď. Takže – vy zodpovědní, nenechte se zlomit! Neskákejte do neznámé vody jen proto, že to dělají ostatní nebo že na vás nějací psychopati hlasitě ječí. Někdo si musí zachovat racionální myšlení. “Ochutnávači” už voňavé granule snědli a my zbývající máme POVINNOST čekat, abychom se v případě katastrofy v následujících letech případně postarali o nemocné a umírající.

 

(Visited 191 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *