KALOUSEK PODAL DŮKAZ: JSME BUĎ V RUKOU ŠÍLENCŮ ČI GANGSTERŮ

Napsal
Sdílet článek

Když vás z mediálního prostoru zasáhne rána, třeba jako ta, že Petr Gazdík bude příštím ministrem školství, zapotácíte se, nejste po dobu dalších několika hodin schopen slova ani činu, ale pak se z té hrůzy přece jen vzpamatujete a o události načmáráte pár řádků.

Čili normál, na který jsme si od sametu víceméně už zvykli. Jenže ono existuje i cosi jiného. Totiž zpráva, která vás zdrtí. Zasáhne vás třeba i jen jedenkrát, dvakrát či třikrát v životě, ale zato s takovou silou, že vzduch kolem vás učiní nedýchatelným a svět neobývatelným. Dosavadní pravidla a jistoty, které až dosud dávaly světu i vašemu životu v něm rozumný smysl, se po té zprávě kamsi propadnou, a ve vás se usídlí tak pronikavý pocit zmaru, zoufalství a neutěšenosti, že po několik dalších dnů či týdnů jste neschopen čehokoli a nejvíc ze všeho se vám chce umřít.

Taková zpráva nás zasáhla v sobotu 4. prosince, kdy se na první straně deníku Právo objevil tento výrazný titulek: KALOUSEK: PREZIDENTSKOU VOLBU VÁŽNĚ ZVAŽUJI.

Čili ten druh zprávy, o němž shora píši. Novina tak moc mimo zdravý rozum i mimo možnosti lidského chápání, že první, co vás po jejím přečtení napadne, je všeho nechat, co nejspěšněji spěchat domů, zatelefonovat rodině a známým, že se s nimi loučíte, ulehnout a čekat, kdy vám svět zbavený rozumu spadne na hlavu. Cokoli psát tam, kde jak vidno, normální lidský úsudek uletěl a nahradilo jej šílenství, vám ted připadá asi tak účelné, jako čmárat písmena do vzduchu. Protože psát – pro koho? Pro svět, který už má na kahánku? A když ještě ne, tak pro svět, který se už pomátl až tak, že člověk v národě nejnenáviděnější (proto a též proto, aby svým předsednictvím, svou vizáží a svými projevy a proslovy stranu dále nepoškozoval, se vzdal, či řečeno přesněji, byl i na doporučení svého druha a spoluzakladatele TOP 09 Schwarzenberga nucen vzdát se svého stranického předsednického postu), přichází nyní se šokujícím prohlášením, že je víceméně připraven usilovat nikoli o znovupřevzetí předsednictva strany TOP 09, ale že tentokrát míří nejvýš – to je k prezidentskému stolci na Hradě.

Musel se zbláznit, kdo si myslí, že ho bude volit, je první vaši myšlenkou, když k vám ta novina dorazí, zauvažujete i o tom, jaký asi druh duševní poruchy musel to Kalouska postihnout, a narcizmus je v té úvaze samozřejmě na řadě jako první. Ale pak vás napadne, není-li třeba všechno i jinak. Totiž tak, že tenhle narcis počítá ve svých úvahách nikoli už s prezidetskou volbou všeho lidu, čili s volbou přímou, v níž by pochopitelně neměl šanci, ale s volbou, kdy by prezidenta znovu volili jen poslanci a senátoři (nejhlasitějším zastáncem této změny je shodou okolností právě teď do úřadu nastupující premiér Petr Fiala). Ale vpravdě řečeno, ona celá pražská kavárna se k znovuzavedení parlamentní volby prezidenta vehementně hlásí, má ve sněmovně a v senátu pohodlnou většinu, takže kdyby se změna od prezidentské volby přímé k prezidentské volbě parlamentní opravdu uskutečnila, a kdyby se pražská kavárna v obou komorách na prezidentské nominaci Kalouska shodla, jeho šance stát se prezidentem by bez šancí nebyla.

To by se nám už pak ale opravdu nechtělo žít a právem bychom se ptali, že když to tedy nejsou psychopaté, kteří nám takto protismyslně vládnou, nejsou-li to náhodou gangsteři. Ke kteréžto úvaze by nás, docela jako by nás za ruku vedla, mohla přivést tato téměř dva a půl tisíce let stará úvaha Sokratova:

„Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů a cizinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie“.

Co myslíte? Nejde o slova, která jako by mluvila k naší nejžhavější současnosti? A dokonce i ke Kalouskově vážnému zvažování vstoupit do boje o prezidentský úřad?

  • Lubomír Man
4.2/5 - (5 votes)
(Visited 2 080 times, 1 visits today)
Sdílet článek

6 comments

  1. Vážený pane autore,
    prosím, když už se vyjadřujete tak jak se vyjadřujete – obsahově, (kde také opět nezapomenete na „pražskou kavárnu“, kde Vám nevoní vůbec nic)buďte tak laskav a nepoužívejte množné číslo.
    Např. …“to by se NÁM pak ale už opravdu nechtělo žít a právem bychom…“ Pokud MY myslíte jako my všichni občané této republiky, v tom případě i mě, prosím pak tedy minus jeden občan – tedy já, protože mě se chce žít a bude se mi chtít žít i když bude event. Kalousek prezidentem.
    Jak jste, mimo jiné, přišel, vážený pane, na to, že mladí budou chtít práva starých?
    Když už píšete takové prapodivnosti, na což máte samozřejmě právo, nebylo by
    vhodnější (pouze uvažuji, né že bych, dokonce Vám, chtěla radit) volit ve Vašem psaní ICHformu?

    1. Panáčku, ta slova vyslovil Sókrates, pan Man je jen citoval, protože byla namístě. To, že nechápeš psané, nebo, jak vidno, dost obtížně, vůbec, chápeš, tě neopravňuje k tvým hloupým poznámkám.

  2. 1) Na provokace a provokatéry mám dlouhodobou alergii. NEMAJÍ TO SE MNOU LEHKÉ!
    Za své jméno se vůbec, ale vůbec nestydím a už vůbec se nebojím. Koho? Proč.
    Když už jsme u jmen – napadlo Vás někdy přečíst si na PP GLOSU DNE? Nikdy tam není autor!. Pokud čtete PP jistě Vám neuniklo kdo je autorem článků na hlavní stránce i zde na VPB podepsán plným jménem, kde je jen třeba křestní jméno a první písmeno příjmení a za ním tečka. Vidlák jistě není příjmení atp. To Vám nevadí? Takže měřit stejným metrem by to chtělo!
    Asi tak. Stačí Jano Mezková? Díky eM Dé! je vynikající nápad.
    2) Pak jsme si, Draku, rovni, neboť ani Vy nechápete psané. Konkrétně k Vaší ctěné osobě – vyjadřujete se, na rozdíl ode mě, neomaleně. Pravděpodobnost, že je to Váš rys chování nebude zřejmě vyloučena. Na provokace a provokatéry mám dlouhodobou alergii. Takže, stejně jako paní Mezkové – asi tak.
    Stačí Draku?

  3. Pan Man , vzhledem k jeho úctyhodnému věku, perfektně píše a já před ním upřímně smekám! To, že s jeho názory nesouhlasím si dovoluji občas vyjádřit – slušně a myslím si, že i konkrétně. Že to někdo nepochopí není můj problém. Je to zpětná vazba, se kterou se musí zde i v životě, počítat.

    O zpětné vazbě v mém životě životě,
    (což by bylo na samostatný článek). Ale proč se vracet tam odkud už jsem vlastním rozhodnutím pryč.
    Pokud přítel dostává ode mě pouze kladné zpětné vazby a na OBČASNÝ můj protinázor reaguje opakovaně útočně, pak už to není můj přítel. Ale ani nepřítel! Prostě už není v množině mých přátel.

    Tomu snad porozumí každý i každý zde na PP.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *