Kam poletíš, Beruno? Do nebíčka, nebo do peklíčka?

Napsal
Sdílet článek

Žijeme v drsném světě. Nebudeme si proto nic namlouvat, a přirovnávat svoji dušičku k Berušce. Máme duši, a říkáme jí Beruna.

Kolik je na světě bohů? A náboženství? Mou odpovědí je – nevím, ale je jich hodně. V kolika z nich čeká na hodné věřící ráj, a na zlé věřící peklo? Na ty hodné a zlé tedy podle pravidel příslušného náboženství, kdy to pokaždé neznamená to stejné, a co se týče nevěřících, tam je to, jak známo, jedno, protože ti mají vymalováno. Zase nevím v kolika, ale do nebe a pekla se chodí asi ve mnoha. A v těch abrahámovských určitě. Nevěřící mají informaci o tom, zůstaneme-li tedy jen u monoteismu, že každý  příslušník nějakého náboženství považuje toho svého boha za jediného a největšího. Sice když je jediný, tak je největší z počtu jedna, ale asi je tím myšlen takový, podle kterého to všechno fičí v pohraničí. Mají tu informaci od příslušníků.  A ti příslušníci to  dokonce, jak to i sami říkají, prostřednictvím své víry o svém bohu vědí. Nebo teda to někdy říkají zase jinak, že to vědět ani nemusí, protože věřit tomu je důležitější. Tak či onak, považují to za hotovou věc.

Buďme demokraty, a dejme u každého náboženství stejnou váhu tvrzení, že jejich bůh je ten největší. I přes očekávaný zásadní nesouhlas všech věřících  všech náboženství. Všichni bohové jsou tedy stejně velcí, stejně největší, což znamená, že všichni mají stejně největší moc. Upustíme jen u toho od matematického vyjádření toho “největšího”, protože to u všech náboženství zároveň znamená “nekonečného”. To by pak mohlo vše trochu znepřehlednit. Jsme zjednodušeně prostě v situaci, že žádný z bohů netahá za kratší konec provazu.

Kdo všechno se tedy potom do těch pekel a nebí dostane? Už je to zmíněno sice výše, ale je tomu skutečně tak? Dostáváme se totiž k zajímavému výsledku.
1. Nevěřící
Ten to má u všech bohů na levačku, proto je jeho predestinace jasná. Pochopitelně peklo, respektive paralelní přítomnost jeho Beruny ve všech peklech všech náboženství, která jej mají. Jeho posmrtný život jde tím pádem tak nějak z bláta do louže. Možná snad přesněji, ne paralelní přítomnost, ale každou chvíli je na mučení někde jinde.
2. Věřící
Takový, který nesplnil požadované parametry svého náboženství, se přidá k nevěřícímu, jeho Beruna je podobně vláčena všemi pekly.
Takový, který naopak parametry splnil, samozřejmě spěchá blaženě patřit na svého boha, a to do nebe. Zároveň ale, protože to má polepený u všech ostatních bohů, jde se smažit, s vyjímkou toho svého, do všech ostatních pekel.

No, když se to prostě vezme kolem a kolem, otázkou potom je, jestli to jde zařídit podobně, jako je třeba střídavá péče. Jestli jsou bohové ve své žárlivosti schopní se o Berunách dohodnout. A Beruna pak přeletuje v daných termínech nechat se mučit buď z jednoho pekla do druhého (nevěřící), nebo se jednou za čas zregeneruje z muk ve svém nebi (věřící).

Nebo se Beruny rozparcelují, a každý kousek je někde jinde.
Anebo zvládají své paralelní bytí celé Beruny na všech těch místech najednou.

Z pragmatického pohledu je potom výhodné být věřícím? V jakéhokoliv boha? Pro tu regeneraci? Nebo z ještě pragmatičtějšího být nevěřícím, protože posmrtný život, skládající se z pravidelných tisíce let mučení a padesáti let blaženosti, a to celé dokola, není zrovna hitparáda? Mnohokrát položená otázka, po mnohokráté první zodpovězená nevěřícím, že to druhé je pochopitelně lepší, navíc přece nemá cenu se zabývat bajkami. Přebitá však ihned odpovědí věřícího, že to nejsou bajky, ale poznaná pravda, a že jejich bůh je navíc stejně jediný. Že ostatní bohové nejsou, čímž pádem jim jej nemusí půjčovat do té péče. Jako, pekelné péče. Takto to nicméně přebije věřící každého náboženství, čímž se ocitáme zpátky u totožné nejvelikosti, a tím pádem nezbytné potřeby řešení té střídavé péče, protože rozparcelovaná nebo paralelní Beruna je samozřejmě pohanský blud.

Teď si stejně ale nejsem jistý, jestli už v křesťanském nebi a peklu jsou nějaké Beruny, protože vlastně ještě nebyl Soudný den…

(Visited 73 times, 1 visits today)
Sdílet článek

4 komentáře

  1. S tímhle ovšem pracuje Vatikán = ekumenizace. Jeden Stvořitel, jeden Bůh všehomíra a proti tomu “lidská slabost” to defragmentovat do různých partají. Samozřejmě, že v “bídném lidském světě” dojde k nepochopení a Alláh se vylučuje s Kristem a Jehovou. Anebo se nevylučují, jen v té “lidské bídě” nenacházejí harmonii. Kreacionisté v tomto mají jasno: je jeden Stvořitel a tudíž: Alláh, Kristus, Jahve a další jsou jen “nepodařené” lidské pochopení/nepochopení/manipulace, atd.atd.

    Tahle progrese pochopitelně naráží na konzervativní křesťanské, islámské, židovské, budhistické a jakékoliv jiné “boží” proudy.
    Má Vatikán, jakožto politicky a ekonomicky jednoznačně nejmocnější “náboženský trust” jinou možnost, než ze dvou?
    1/ Ekumenizace
    2/ Fatální destrukce

    Možná jde obojí ruku v ruce. Biblický žid poslouží. Slouží už 1000 let.

  2. “protože to má polepený u všech ostatních bohů” tvrdil ten hňup Dawkins: že i každý věřící je vlastně ateista, protože nevěří v ostatní bohy. Nevím, proč se nedokázal držet svého kopyta, tedy biologie, a musel se zesměšnit v teologii (taktéž nepochopil nekonečný regres).
    Lidský rozum je na metafyzično krátký a spekulovat je možné donekonečna. Anebo se dá poohlédnout po informacích, které to všecho zharmonizují. Ty sice nejsou vítané ani ateisty ani exkluzivními teisty (tvrdícími, že “pravdu mám jen já”), ale nemůžou je nijak potlačit. Pro začátek se dá konzultovat třeba Bhagavadgítá, kde hovoří samotný Nejvyšší a to dost obsáhle. Třeba o tom, že má různé podoby či projevy, což působí dojmem různých konkurenčních bohů s různými příkazy a zákazy, protože jsou určené různým lidem v různých dobách a místech. Nezakazuje uctívání jiných bohů (dévů), kteří jsou jen jeho částečné aspekty, ale označuje to za neinteligentní (alpa medhasá), protože toho moc nezmůžou (aneb proč chodit za kováříčkem, když můžu za kovářem).

    1. to zrI bhagavAn uvAca

      Ano, když hovoří “Nejvyšší”, tak je třeba stát v pozoru a nehnout brvou, co kdyby se “Nejvyšší” zakoktal, že, to by taky mohl pronést něco kompromitujícího. Tady se nabízí otázka, jestli by nejlepší strategií “Nejvyššího” nebylo MLČET. Jenže, kdo by pak mlčícího objevoval? Nejvyšší se neudržel, zablekotal, a průser je na světě. Jak si ty “blekoty” vysvětlit? Ti, co jsou v přímém spojení s “Nejvyšším”, už dali své poselství. Nedá se říct, že by uspěli, tedy mravně. Jak uspějí ti noví, lepší, to nevím. Vím jen to, že tohle riziko už podstupovat nechci. A to není snad žádná předsudečná nenávist, zkušenost je zkušenost. Ten váš “nejvyšší” je prostě na hovno, nefunguje anebo ho někdo odpojil ze zásuvky. A já už bych ho do té zásuvky ani nezapojoval, je to čínskej krám, to je ztráta energie.

      1. “Tady se nabízí otázka, jestli by nejlepší strategií “Nejvyššího” nebylo MLČET.”

        On má i pasivní “mlčenlivý” aspekt – Brahman, pro ty, komu tato úroveň vyhovuje (brahmaNo hi pratiSThAham).

        Do “zásuvky” se můžeme připojit my, říká se tomu yoga. Je na každém, co kdo chce a jak se rozhodne žít. Nejvyšší (Purušóttama) se nikomu nevnucuje.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *