Kultura vymazávání

Napsal
Sdílet článek

Světem hýbá vynález, který se nazývá Cancel culture, neboli kultura rušení.
Ve skutečnosti antikultura, která bedlivě hlídá projevy veřejně známých osob. Pokud se (tyto osoby) vyjádří v rozporu se současným světonázorem, okamžitě se spouští proces „vymazání“ z veřejného života, ze zaměstnání a samozřejmě ze sociálních sítí.


Šílenství, spojené s tímto nuceným chápáním světa, ohrožuje celou planetu tempem rychlejším než koronavirus. Naposledy v Austrálii. Na střední škole ve městě Warrhanbool byli chlapci během školního shromáždění vyzváni aby povstali a jménem svého pohlaví se omluvili dívkám za příkoří, které spáchali muži na ženách. Tohle může vymyslet už jen skutečně vyšinutá osoba.

Nejviditelnější je nyní kultura vymazání ve Spojených státech. Zde stačí projevit sympatie k Trumpovi a je vystaráno. Na vlastní kůži to poznávají vyhození profesoři z fakult, o což se postarali – jak to krásně definuje Benjamin Kuras v knize Soumrak bílého muže – “lumpen-student-proletariát” a “neomarxističtí akademici”.
Když Satan navštívil, zatím jen v seriálu Lucifer, studentský večírek na významné americké koleji, kde všichni byli zhulení a blábolili svoje vize, zasvítily mu oči a prohlásil: „Tady je budoucí elita národa? Ó jak jsem spokojen!“

Filmový Lucifer je s budoucí elitou spokojen, ten skutečný možná také, a my se máme na co těšit.
„Kultura“ vymazávání se také týká několika statečných herců a hereček, kteří si už ani neškrknou, neboť spáchali ten nejohavnější zločin – podporovali Donalda Trumpa. Kdyby ještě zapochybovali o úžasných myšlenkách BML nebo krásách LBGT, tak je demokrati rovnou sežerou.

Rasismus se stal nejvyšší kartou, kterou černoši přebijí úplně všechno: pravdu, fakta, logiku. Zde neplatí žádná presumpce neviny, ale její přesný opak. Podezření = vinen. Viz případ Ondřeje Kúdely. Žijeme v době kdy emoce platí víc než pravda. Někdy stačí k nálepce rasismu jen, když se dotyčnému ve tváři nezjeví příslušný stupeň respektu ke všemu černošskému. O tom zase ví své Mick Schumacher, pilot F1, syn a následovník slavného otce.

A protože sebemrskačství není nikdy dost, bílí aktivisti vynalezli, kromě kultury rušení, pakulturu poklekávání. Jak to řekl další pilot F1 Daniil Vjačeslav Kvyat, který odmítl pokleknout? „Klečím jen před Bohem a před vlajkou.” K tomu můžeme dodat: „a maximálně ještě před nastávající.“ Obvinění z rasismu sympatického Rusa pochopitelně neminulo.

A my se tímto ocitáme v jiném pekle, než o kterém psal Dante, tentokrát v pekle liberálním, které svojí optikou pokřiví (napadá mě jiné slovo) úplně všechno.

(Visited 150 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *