Lékárna

Napsal
Sdílet článek

Včera jsem byla s receptem v lékárně, která je v areálu velkého nákupního centra. V lékárně lidí jako much, fronta u výdeje bez receptu i u výdeje s receptem. Čekám až přijdu na řadu a všímám si. Těch co už jsou na řadě – tolik krabiček, léků, paní má zřejmě sto diagnóz. Všímám si i regálů, kde za sklem a pod zámkem, jsou lahvičky, mastičky, čajíčky a volají – proč mě ty, ano ty, nemáš ještě doma? Taková micelární voda, ta by ke mně určitě chtěla a já ,nemožná, ji doma nemám a mít nebudu. A přesto budu i bez ní nadále hezky žít. A už jsem na řadě, dávám recept.

Znáte to? Ptá se magistra. Já odpovím „ano“, protože znám. Zaplatím doplatek 320 korun.

Prostě obchod – bez atmosféry.

Když jsem byla malá, bylo jít do lékárny prostě něco. Jako jít do nějakého svatostánku! Už při vstupu to tam vonělo lékárnou (a vzpomínám si, že už i zvenku před vstupem). Vy starší si to jistě ještě pamatujete. Žádné fronty, a to byla v našem menším městě lékárna dlouho jen jedna (dnes jsou tam tři). Že by byli tenkrát lidé méně nemocní? Interiér v tehdejší lékárně? Pár zásuvek, ale s takovými poklady! Pan lékárník byl vážený pán v letech, skorodoktor a uměl přečíst (klikyháky psané doktorem) to co já nikdy nepřečetla. A kdybych mu tenkrát řekla, že mám erecept, tak by volal Chocholouška. Pro sebe? Pro mě? Pan lékárník vzal recept, podal penicilín nebo řekl, že mastička se bude dělat, ať přijdu za půl hodiny. Za recept se neplatilo nic a pak jedna koruna. Nic není přece zadarmo!

Všechno se mění, někam spěje. Jedno ale zůstává. Vzpomínky. A měly by zůstat jen ty dobré, třeba i tahle moje vzpomínka, která má pro mě ještě bonus. Voní lékárnou…..

P.S. I po těch mnoha letech.

MAJKA DUBOVÁ

Lékárna
4.7 (93.33%) 3 vote[s]
(Visited 131 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *