Lži o Assangeovi už musí přestat

Napsal
Sdílet článek

Noviny a ostatní média ve Spojených státech a Británii nedávno vyjádřily svůj zármutek nad svobodou slova, zejména jejich právem publikovat svobodně. Mají obavy z „Assangeova efektu”.

Jako kdyby boj těch, kteří hlásají pravdu, jako je Julian Assange a Chelsea Manning, byl pro ně varováním: gauneři, kteří v dubnu vyvlekli Assangeho z ekvádorského velvyslanectví, si mohou jednoho dne přijít i pro ně.

Deník Guardian opakoval minulý týden něco podobného. Extradice Assangeho, uvedly noviny, „není o tom, jak chytrý Assange je, a ještě méně o tom, jak je sympatický. Nejde o jeho charakter, ani soudnost. Je to otázka svobody tisku a práva veřejnosti na informace.”

Guardian se snaží oddělit Assangeho od jeho významných úspěchů, z nichž jednak Guardian profitoval, přičemž odhalil svou vlastní zranitelnost, a také ukazuje svou snahu podlézat nenasytné moci a očerňovat ty, kdo odhalí jejich dvojí standardy.

Jedovatost, která obvykle v úvodním komentáři provází perzekuci Juliana Assangeho, není tentokrát tak evidentní; neobjevují se zde žádné výmysly o tom, že Assange rozmazával výkaly po stěnách velvyslanectví, nebo že se choval příšerně ke kočce.

Místo toho si podrazácké zmínky o „charakteru”, „soudnosti” a „sympatičnosti” zachovávají epické očerňování, které je nyní už téměř deset let staré. Nils Melzer, zvláštní zpravodaj OSN, vyšetřující případy mučení, použil trefnější popis. „Probíhá,” napsal, „neúnavná a bezuzdná kampaň veřejného mobbingu”. Mobbing vysvětluje jako „nekonečný proud ponižujících, znevažujících a výhružných prohlášení v tisku”. Tato „zesměšňující kolekce” se v podstatě rovná mučení a mohla by vést k Assangeově smrti.

Jelikož jsem byl svědkem mnohého z toho, co Melzer popisuje, mohu potvrdit pravdivost jeho slov. Pokud by Julian Assange podlehl krutostem, které se mu v životě hromadí týden za týdnem, měsíc po měsíci, rok za rokem, jak doktoři varují, tak noviny, jako je Guardian, budou nést svůj podíl viny.

Před několika dny napsal Nick Miller ze Sydney Morning Herald v Londýně líně se vlekoucí, zavádějící článek s názvem „Assange nebyl ospravedlněn, pouze překonal spravedlnost”. Poukazoval na to, že se Švédsko zřeklo tzv. vyšetřování Assangeho.

Millerův článek není neobvyklý vynecháváním informací a překrucováním faktů, zatímco se vydává za zastánce práv žen. Neexistuje žádná původní zpráva, žádné skutečné vyšetřování: pouze očerňování.

Na zdokumentovaném chování hrstky švédských fanatiků, kteří využili nepodloženého „obvinění” proti Assangeovi ze sexuálního přestupku, je vidět, že se pouze vysmáli švédskému právu a vyzdvihované slušnosti této společnosti. Nic jiného.

Miller se vůbec nezmiňuje o tom, že se švédská prokurátorka snažila v roce 2013 případ zastavit a zaslala e-mail na Korunní prokurátorskou službu v Londýně se sdělením, že na případ se již nevztahuje evropský zatýkací rozkaz, načež obdržela odpověď: „Ani se neopovažujte!!!” (díky Stefanii Mauriziové, La Repubblica).

Z dalších e-mailů vyplývá, že Korunní prokurátorská služba odrazuje Švédy od příjezdu do Londýna, aby si pohovořili s Assangem – což byla běžná praxe – a blokuje tak celý vývoj případu, který ho mohl osvobodit již v roce 2011.

Nikdy nedošlo k žádné obžalobě. Nikdy nebyly účtovány žádné poplatky. Nikdy nebyl učiněn žádný vážný pokus předložit Assangeovi „nepodložené obvinění” a vyslechnout ho – což je chování, které švédský odvolací soud prohlásil za nedbalost a které generální tajemnice švédské advokátní komory odsoudila.

Obě ženy, kterých se to týkalo, uvedly, že nedošlo k žádnému znásilnění. Rozhodující písemný důkaz jejich textových zpráv úmyslně zadrželi Assangeovi právníci, evidentně proto, že podkopával „nepodložená obvinění”.

Jelikož byla jedna z žen tak šokovaná zprávou o Assangeově zatčení, obvinila policii z manipulace a z toho, že změnili její svědecké prohlášení. Hlavní prokurátorka Eva Finneová zamítla „podezření z jakéhokoli zločinu”.

Miller ze Sydney Morning Herald vynechal, jak se zpoza liberální masky švédské politiky vynořil ambiciózní a kompromitovaný politik Claes Borgstrom, a jak se efektivně chopil tohoto případu a znovu jej oživil.

Borgstrom dosadil bývalou politickou spolupracovnici Marianne Nyovou na post nové státní prokurátorky. Nyová odmítla zaručit, že Assange nebude vydán do Spojených států, pokud by byl vydán do Švédska, ačkoli, jak uvedly noviny Independent, „mezi americkými a švédskými představiteli již proběhly podle diplomatických zdrojů neformální diskuse ohledně možnosti vzít zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho do vazby v USA”. To bylo ve Stockholmu otevřené tajemství. Není žádnou novinkou, že liberální Švédsko má temnou minulost, kdy je doloženo, že posílali lidi do rukou CIA.

Mlčení bylo přerušeno v roce 2016, kdy Pracovní skupina OSN pro svévolné zadržování, což je orgán, rozhodující o tom, zda vlády plní své závazky v oblasti lidských práv, rozhodla, že Británie zadržuje Juliana Assangeho nezákonně, a vyzvala britskou vládu, aby ho propustila.

Vlády Británie i Švédska se účastnily vyšetřování OSN a souhlasily s tím, že budou trvat na svém rozhodnutí, které má váhu mezinárodního práva. Britský ministr zahraničí Philip Hammond vystoupil v Parlamentu a zneužil panel OSN.

Švédský případ byl podvod od chvíle, kdy policie tajně a nelegálně kontaktovala stockholmský bulvár a zažehla hysterii, která měla za cíl zničit Assangeho. Odhalení WikiLeaks o amerických válečných zločinech zahanbila služebníky moci a jí přidělené zájmové skupiny, které se nazývají novináři; a nespolečenskému Assangeovi to nebude nikdy odpuštěno.

Tohle byla lovecká sezóna. Assangeovi mediální mučitelé kopírují lži a nenávistné urážky jeden od druhého. „On je opravdu ten největší šmejd,” napsala redaktorka Suzanne Mooreová z deníku Guardian. Rozšířilo se obecné povědomí, že byl obviněn, což nikdy nebyla pravda. V mé kariéře, kdy jsem podával zprávy z míst, kde docházelo k extrémním převratům a kde bylo hodně utrpení a obrovská kriminalita, jsem nikdy nic podobného nezažil.

V Austrálii, domovině Assangeho, dosáhl tento „mobbing” vrcholu. Australská vláda tak dychtila po vydání svého občana do Spojených států, že mu premiérka Julia Gillardová chtěla v roce 2013 odebrat cestovní pas a obvinit ho z trestného činu – dokud jí nebylo vysvětleno, že se Assange nedopustil žádného zločinu, a že tudíž nemá právo mu odebrat občanství.

  • Kobza
Lži o Assangeovi už musí přestat
4 (80%) 1 vote[s]
(Visited 26 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *