MDŽ a den tchýní?

Vezměte si do ruky stolní kalendář a podívejte se kolik je tam mezinárodních dnů, významných dnů, státních svátků.

Pozastavím se u 8. března. MDŽ. Vzpomínáte, vy starší? Muži i ženy?

Muži slavili tento svátek každoročně více a nebojím se napsat – veseleji. Cestou z práce koupil muž v květinářství kytku. Karafiát, nic jiného tam tenkrát, kromě kaktusu a asparágu, neměli. Strčil ji do pracovní tašky a hajdy někam do společnosti slavit MDŽ. Do společnosti převážně mužů!

Ženy se doma musí postarat o děti. Tatínek totiž slaví jejich svátek. Ne dětí, ale žen, které doma čekají na manžela i na tu, jednou za rok od něj, kytku. Pak, unavené a učekané, jdou spát. Hodně po půlnoci dorazí tatínek. „Tralala, Boženko, hezky jsme to oslavili. Tady máš ode mě kytku.“ Pokud ji někde nezapomene. Ještě utrousí něco jako – prosím tě dej mi studený obklad na hlavu, jen mi třeští. A pak, zmožen tou oslavou, už jen na kousek noci, usne. Boženka dělá ráno jakoby nic. Nevyčítá mu, že uklidila komůrku, kam i císař pán chodí pěšky, protože tatínek se obsahem svého žaludku tak nějak netrefil. Nevyčítá mu, že on se bavil a ona se starala (jako vždy) a dlouho čekala až on přijde domů. Boženka ví, že chlapi (a ten její také) MDŽ musí oslavit. Ještě, že je to jen jednou za rok!

V kalendáři je i jiný svátek Den MATEK. Tak a konečně vás mám tam kde chci. Ale trvalo to, co?

Mnohá matka se stává časem i tchýní. Představte si (a mnozí se otřesou už při vyslovení slova tchýně) , že bude v kalendáři i Den tchýní DT. Mohl by být v lednu nebo v únoru, protože to je zima a říká se

“tchýně a uzený je nejlepší studený.*

Milé maminky a tatínkové vašich (teď ještě) malých klučíků a holčiček. Dáváte svým potomkům co je ve vašich silách a možnostech. Milujete je, dýchali byste za ně. Bojíte se o ně. Jsou to vaše poklady a zlatíčka. I my jsme to tak s vámi měli. Teď jsme milující nejen máma a táta ( stále) ale i babi a děda. Tchýně a tchán. Myslíte si, že vás tohle nečeká? Jasně že čeká!

P. S.

*Jdu vzít vlněné ponožky. Začínám mít studené nohy.

• Majka Dubová

Vox Populi

Tento článek byl publikován administrátorem blogu Vox Populi. Jméno autora najdete na konci článku. Texty publikované na tomto blogu jsou osobními názory autorů a nemusí vyjadřovat názory redakce, mohou být dokonce s redakčními názory v opozici. Nicméně zde chceme dávat příležitost širokému politickému i společenskému spektru osobních vyjádření, která mohou být podnětem k zajímavé diskusi. Články publikované administrátorem pocházejí ze zaslaných příspěvků na redakci PP a nebyly k publikaci na Pravém prostoru přijaty. Pokud chcete na tomto portále založit vlastní blog a stát se tak redaktorem Vox Populi, klikněte v hlavním vrchním menu pod logem na záložku ZALOŽIT NOVÝ BLOG.  Můžete pak přidávat vlastní články sami a stát se tak tvůrci zajímavého názorového svobodného portálu bez cenzury. Zde je nápověda jak na to.