Obnova mariánského sloupu jako krok zpět do minulosti?

Napsal
Sdílet článek

V posledních letech se u nás stalo nepěkným zvykem, že mnozí lidé maskují svou netoleranci k odlišným názorům obviňováním jejich nositelů z rozdělování společnosti. Např. prezident republiky Miloš Zeman by mohl vyprávět.
Tento „podivný folklór“ se nevyhnul ani sporu o obnovu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze. Ten byl 3. listopadu 1918 na popud jakéhosi anarchisty a za pomoci žižkovských hasičů stržen rozvášněným davem. Prý jako symbol bělohorského vítězství katolíků a habsburské monarchie. Přitom by postaven až v roce 1650 jako poděkování za úspěšnou obranu Prahy před Švédy.

V dnešní době by zničení takovéto výrazné architektonické památky se sousoším od jednoho z nejvýznamnějších raně barokních sochařů Jana Jiřího Bendla bylo nade vší pochybnost kvalifikováno jako trestný čin. V  tehdejší revolučním době však zůstal tento barbarský čin nejen nepotrestán, ale navíc musely být před rozvášněným davem chráněny dokonce i sochy na Karlové mostě.

Pro posouzení argumentů obou stran sporu, tedy zastánců a odpůrců obnovení mariánského sloupu, lze dohledat řadu článků, úvah, historických podkladů. Např. zde, zde a zde.

Při hledání ale bohužel nalezneme i články vysloveně nenávistné. Jako příklad lze uvést článek Pastýřský hněv Dominika Duky od jistého religionisty, teologa a pedagoga, signatáře petice proti obnově.
V  případě sporu však nejde ani o dobrozdání historiků, ani o zkoumání motivačního pozadí. Hlavní je, jak to cítí lidé. A to není úplně jasné.

Obnova Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí jistě je krokem zpět do minulosti. Otázkou je, do jaké minulosti. Faktem ale zůstává, že dnešní stav s megalomanským Husem není úplně vyvážený.

  • ZDENĚK LANZ
(Visited 87 times, 1 visits today)
Sdílet článek

5 komentářů

  1. V čem ten stav není vyvážený? Staromák je snad náboženské bojiště? Pokud by se tato země řídila náboženskou motivací, potom by se muselo “vyvažovat” mnoho jiných míst, kde naopak Hus nestojí, ale katolické pomníky ano…
    Mimochodem, dnes, pokud by tam sloup stál pořád, by mě jeho odstranění pobouřilo. Z důvodu ochrany památek. Ale jde už o příliš dlouhou dobu, téměř podobnou zásadnímu zásahu – asanaci Josefova, která se náměstí taky dotkla.

  2. Mně tyhle debaty připomínají situaci, kterou jsem zažil ještě za hluboké totality, když jsem pracoval jako programátor v jednom socialistickém megapodniku.

    Když na odborové schůzi padla zmínka o investici do strojního vybavení podniku v řádech desítek milionů Kčs, bylo to odbyto během deseti vteřin – nikdo neměl připomínky, ani co by se za nehet vlezlo. Když přišla řada na stavbu přístřešku pro kola, na nichž část zaměstnanců z blízké obce dojížděla do práce, nastala vzrušená debata, která naplnila zbytek schůze.

    S Mariánským sloupem se to má stejně.

    1. Alefe, ono to není zas až tolik jen “kolo”, ale nárokování si veřejného prostoru jednou z církevních denominací.

      1. smile Mohl bych vám odpovědět slovy jednoho ze zdejších dementů: vy máte něco proti církevním denominacím? :-;

        A vážně:
        Nejsem fanoušek církevnictví a pokud jde o konfesi, oficiálně se hlásím k neznabohům; je to totiž pohodlnější, než vysvětlovat, že pokud jde o pánaboha, pak nevím. Nikdo ho ani nedokázal, ani nevyvrátil, a ateismus ve skutečnosti považuju jen za jiný druh víry. Ale už mě nebaví diskutovat na téma ale musíte si přece něco myslet, ne? Nemusím.

        Nicméně zastávám názor, že do českého veřejného prostoru křesťanské artefakty patří. Historie rozhodně není můj obor, určitě mne opravte, pokud mne nachytáte při omylu. Ale snad se nemýlím, když napíšu, že křesťanství v cca 9. stol. n.l. bylo naroubováno na zdejší pohanství (které z něho dodnes trčí jak sláma zbot, haha) a od té doby je součástí naší kultury, ať už v Boha věříme nebo ne. Proto považuju někdejší stržení Mariánského sloupu za stupidní obrazoborectví, jak už jsem někde psal, a jakkoli znovupostavením jakési jeho kdovíjestli repliky se ten barbarský čin neodestane a zničená historická hodnota se neobnoví, nevnímám to nijak úkorně. Zvláště pak ne v dnešní době; on totiž nový Mariánský sloup, e.g. artefakt s křesťanskou symbolikou, je rozhodně lepší varianta než modlitebna aláhovců nebo dokonce mešita s minaretem.

        Sloup je sloup, vcelku nekomplikovaný stavební objekt, nesoucí symboliku takové či onaké odnože křesťanské konfese. Tomu samozřejmě úplně každý, kdo má díru v zadku, náramně rozumí, a podle toho taky veřejná debata o sloupu vypadá. – Jistěže by bylo lepší, kdyby se tak zaníceně debatovalo o hovadině jménem New Green Deal, ale lidi zřejmě mají pocit, že Mariánský sloup se jich dotýká víc.

        Inu – komutátor, tomu tátor.

  3. Taky ty artefakty jsou, kam se hlavně v Praze podíváte. Z historického pohledu jich tu rozhodně není deficit, ze společenského, tzn. (re)přibývacího viz můj nový článek o číslech. A patrně se nebráníte ani pohledu sekulárnímu, tedy, že tam nemusí stát nic. Ani ta alláhovna. Vzhledem k Mikuláši a Týnu to místo netrpí nedostatkem “duchovna”, jen katolíky ekluje, že se tam “roztahuje” Hus.
    Obrazoborectvím se to asi nazvat dá, na to my jsme kanóni. Stejně ale to vztyčení se zase dá nazvat pseudo, či nejistokopiotvorectví. A to borectví, to by třeba tehdy musel dav táhnout od jednoho artefaktu ke druhému, a ničit to. Kolik lidí, když se to dozvěděli, z toho bylo konsternováno (vzhledem k tomu, že katolíků tehdy bylo nějakých 80+%), to nevíme, ale podle tehdejších ohlasů jich možná mohlo být asi tolik, co dnes chvilkařů.
    A asi ano, v pořadí problémů naší skvělé “vymknuté” doby tohle asi není top. Asi určitě smile .

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *