Okresní soud v Trutnově po 40 letech: Pavel Wonka se porušování domovní svobody nedopustil

Napsal
Sdílet článek

Dne 2. 2. 2021 se po 40 letech uzavřel případ Pavla Wonky, který byl v roce 1981 odsouzen za trestný čin porušování domovní svobody. Toho se měl dopustil, že „násilím vnikl do bytu Květoslavy Dvořákové“. (1)

Wonka tvrdil, že se žádného trestného činu nedopustil, neboť v předmětném bytě byl hlášen k trvalému pobytu, zatímco Květoslava Dvořáková se odtud již dříve odhlásila.

Po řadě neúspěšných pokusů se Wonkovi v dubnu 1986 u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podařilo dosáhnout obnovy řízení a odsuzující rozsudek zrušit. (2) Poté bylo nezbytné znovu projednat původní obžalobu.

K novému projednání došlo 4. 3. 1988. Trutnovská soudkyně JUDr. Marcela Horváthová rozhodla, že trestní stíhání zastavuje pro neúčelnost, protože trest, který by mohl být Wonkovi uložen, je zcela bez významu vedle trestu, který mu byl uložen v roce 1987 Městským soudem v Praze. (3) Otázka Wonkovy viny či neviny zůstala tedy nezodpovězena.

Dne 26. 4. 1988 Wonka zemřel. (4)

Po listopadu 1989 však byl rozsudek z roku 1987 zrušen a Wonka byl v této věci plně rehabilitován. Důvod, pro který soudkyně trestní stíhání 4. 3. 1988 zastavila, tedy pominul.

Wonkův pozůstalý bratr Jiří proto požádal o obnovu řízení. (Chtěl totiž, aby i v kauze z roku 1981 byla prokázána Pavlova nevina.)

Senát trutnovského soudu pod vedením Mgr. Veroniky Tomanové návrh dne 16. 1. 2020 zamítl s tím, že trestní stíhání bylo již v roce 1988 zastaveno a není důvod případ znovu otevírat. Proti tomu podal stížnost jak Jiří Wonka, tak státní zástupce Mgr. Vladimír Štěpánek.

Krajský soud v Hradci Králové dne 26. 2. 2020 oběma vyhověl a vrátil věc zpátky do Trutnova. (5)

Téměř po půl roce, přesně řečeno 13. 8. 2020, senát Mgr. Veroniky Tomanové obnovu řízení povolil a potom dne 10. 11. 2020 trestní stíhání zastavil s tím, že Pavel Wonka je účasten amnestie prezidenta republiky. Soud zároveň Jiřího Wonku poučil, že může do 3 dnů prohlásil, že trvá na projednání věci.

Jiří Wonka to prohlásil, neboť použitím amnestie není nijak rozhodnuto, zda se obžalovaný trestného činu dopustil, či nikoli.

To vedlo k tomu, že 2. 2. 2021 nakonec Mgr. Veronika Tomanová se svým senátem trestní stíhání zastavila, neboť žalovaný skutek „není trestným činem a není důvod k postoupení věci“.

V odůvodnění pak mj. uvádí: „Státní zástupce činný v této věci v současné době ve svém vyjádření k věci uvedl, že důkazní situace proti obviněnému Pavlu Wonkovi byla i dle tehdejšího trestního práva velice chatrná a spíše než o zákonnosti lze v tomto posuzovaném případě hovořit o jisté tendenčnosti a zatvrzelosti orgánů činných v trestním řízení vůči obviněnému Pavlu Wonkovi.“ Ke stejnému závěru nakonec došel i soud.

Nynější rozhodnutí samozřejmě Pavlu Wonkovi život nevrátí. (6) Je však historicky cenným dokladem o „jisté tendenčnosti a zatvrzelosti orgánů činných v trestním řízení“ v 80. letech minulého století. Usnesení také prokazuje, že i když soudkyně JUDr. Marcela Horváthová dne 4. 3. 1988 Wonku nepotrestala, otázkou jeho viny či neviny se vůbec nezabývala. (7) A konečně se můžeme poučit, že i když je trestní stíhání zastaveno, z mravního hlediska je důležité, proč se tak stalo. Je totiž něco jiného, když je trestní stíhání zastaveno kvůli tomu, že pachatel toho má na svědomí už tolik, že nemá cenu ho dále trest, nebo jen kvůli tomu, že zemřel či na něj dopadá amnestie, anebo zda je trestní stíhání zastaveno kvůli tomu, že žalovaný skutek není trestným činem. (8)

Tato kauza Pavla Wonky byla uzavřena. Nyní ho čeká ještě dokončení dvou dalších. (9)

(1) Senát Okresního soudu v Trutnově za předsednictví JUDr. Evžena Suchánka odsoudil Pavla Wonku „k trestu nápravného opatření – dvacetiprocentní srážce z odměny za práci ve prospěch státu po dobu pěti měsíců, bez změny zaměstnání“. Rozsudek potvrdil dne 20. 1. 1982 senát Krajského soudu v Hradci Králové pod vedením JUDr. Jaromíra Melezínka.

(2) Obnovu řízení povolil soudce JUDr. Jiří Radoš, nicméně náměstek ministra spravedlnosti JUDr. Přemysl Béna (v zastoupení ministra JUDr. Antonína Kašpara) proti tomu podal stížnost pro porušení zákona. Stížnost jako nedůvodnou zamítl Nejvyšší soud České socialistické republiky dne 25. 9. 1986.

(3) Senát Městského soudu v Praze (ve složení JUDr. Jan Rojt, JUDr. Zdeněk Bureš, Marie Žáková, Libuše Tamchynová a Blažena Kaňková) odsoudil 26. 5. 1987 Pavla Wonku pro pobuřování a další podobné trestné činy k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 21 měsíců s následným tříletým ochranným dohledem. Jiří Wonka byl v témže procesu odsouzen za pobuřování nepodmíněně na 1 rok. Rozsudek byl dne 7. 8. 1987 potvrzen Nejvyšším soudem České socialistické republiky.

(4) Stalo se tak v královéhradecké věznici, kde byl ve vazbě. (Viz dále poznámku č. 6.)

(5) Senát pod vedením JUDr. Oldřicha Rejfka vyřídil stížnosti v neveřejném zasedání; vyřizující soudkyní byla Mgr. Zuzana Ursová.

(6) Viz https://www.jw.org/cs/knihovna/videa/#cs/mediaitems/VODMinistryTools/pub-imv_4_VIDEO

(7) Soudkyně JUDr. Marcela Horváthová zakročila proti Pavlu Wonkovi až 5. 4. 1988, když ho na návrh okresního prokurátora JUDr. Josefa Doležala vzala do vazby. Potom ho 20. 4. 1988 odsoudila k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců nepodmíněně za maření úředního rozhodnutí (nerespektování ochranného ohledu); rozsudek však nenabyl právní moci, neboť Pavel Wonka ve vazbě dne 26. 4. 1988 zemřel. V této věci byl rehabilitován 16. 10. 2019 Okresním soudem v Náchodě; senátu předsedala Mgr. Jana Geislerová. (Trutnovské soudkyně Mgr. Veronika Tomanová, Mgr. Tereza Teršová, Mgr. Marcela Horváthová a Mgr. Miroslava Paukertová se totiž prohlásily za podjaté a vyloučily se z projednání rehabilitačního návrhu.)

(8) Čtyřicetileté úsilí bratří Wonkových v této kauze připomíná Ježíšovo podobenství o chudé vdově a nespravedlivém soudci: „V jednom městě byl soudce, který neměl bázeň před Bohem ani úctu k lidem. V tom městě žila také vdova, která za ním pořád chodila a říkala: ‚Zjednej mi spravedlnost ve sporu mezi mnou a mým odpůrcem.‘ Nějakou dobu nebyl ochotný, ale pak si řekl: ‚Sice se nebojím Boha ani nemám úctu k lidem, ale protože mi ta vdova dělá takové problémy, zjednám jí spravedlnost. Jinak za mnou bude chodit tak dlouho, až mě umoří.‘“ (Evangelium podle Lukáše 18:2-5)

(9) Jedna je z roku 1984 v Hradci Králové („socialistický závazek“ spojený s osočováním členů KSČ), druhá z roku 1987 v Liberci (odmítání pracovat ve věznici v Minkovicích).

  • L. Müller

(Visited 106 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *