Pane vrchní, platím!

Napsal
Sdílet článek

Dny, (týdny, měsíce) a bylo jich skutečně dost, kdy hospody a restaurace kvůli vládním kovidovým opatřením něpremávaly, jsou pryč. Zda na vždy je otázkou, na kterou by nikdo dnes nedokázal odpovědět.

Některá hospůdka, restaurace, nevydržela a již neotevřela. Avšak většina už je v plném provozu. I když se prý mnozí bývalí pracovníci do „gastra“ již nevrátili.

Ti, pro které je běžné chodit do restaurace na jídlo, po znovuotevření, kterému mnohde nějaký čas předcházel alespoň prodej přes okénko, jistě zaznamenali zvýšení cen za jídlo i pití.

Už jen náklady na suroviny jsou jinde. Samozřejmě výš. K tomu ani nebyl třeba kovid. Také ceny energií, a vlastně všeho, jde neustále nahoru. Včetně nákladů na pracovní sílu.

Spotřebitelé se do hospod vrátili a co víc – projevují ochotu zaplatit víc. Jenže bacha! Neznamená to, že je jim jedno když zaplatí za stejnou polévku (před) místo 80 nyní 120 korun. Také jim není jedno, že z řízku, stále za stejnou cenu, je nyní řízeček (po úpravě gramáže!) na třikrát do huby. Pardon, není to na dání někomu do huby?

Samozřejmě, že podnikatel podniká (pracuje) za účelem zisku. Někteří rozumně přiměřeně zredukovali nabídku v jídelním lístku. Také už konečně mnozí využívají především lokální suroviny. Velmi důležité je propočítat kalkulaci na každé jídlo tak, aby nejen zahrnovala veškeré náklady plus marži a zároveň se jevila zákazníkovi cena jako ještě akceptovatelná. Doby kdy se dávalo na futro jsou pryč. Před kovidem, po kovidu – stále platí: BEZ PENĚZ DO HOSPODY NELEZ.

P. S.

Také bez peněz nelez do lékárny, k zubaři, na poštu, ……..

  • MAJKA DUBOVÁ
(Visited 244 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *