Poznatky z cest po Polsku a Slovensku. Tam je svět ještě v pořádku.

Napsal
Sdílet článek

Chtěl bych se s vámi podělit o poznatky z mých cest po zemích našich východních bratrů, kde je svět oproti naší zemi, kde je většina lidí pro potraty, ještě v pořádku. Konkrétně Polsko je jediná větší evropská země, kde matka ze své zvůle nemůže zabít své nenarozené dítě. Tento rok jsem kromě Rakouska a Německa navštívil Slovensko, Maďarsko a Polsko. Právě o těchto třech zemích pojednává tento článek. Zejména Polsko a Maďarsko jsou kvůli svému vlasteneckému a konzervativnímu směřování terčem štvanice od nových bolševiků z evropské komise a Organizace spojených národů.

 

Maďarsko

V Maďarsku jsou potraty legální stejně jako u nás a je jich dokonce více, ale maďarská vláda je proti potratům. Nevím, zda-li jsem tam viděl text proti potratům. Maďarština je jazyk velmi odlišný. Z auta jsem několikrát viděl plakát, kde byly vidět nohy novorozence a matky a k tomu nějaký text. Ani jsem to nestihl vyfotografovat. Mohl to být text pro život nebo jen nějaká reklama. Dalším zajímavým rozdílem je běžný výskyt maďarské vlajky například na rodinných domech či v kostelech.

Slovensko

Mnohem více pro-life textů jsem viděl v sousedním Slovensku. Tam sice platí stejně kruté zákony proti právu dětí na život, avšak je tam mnohem větší odpor pro život dětí a i procentuálně (ze součtu zabitých a živě narozených dětí) tam je potratů méně než v mojí krvavé zemi. Počty účastníků na bratislavském pochodu za život mnohonásobně převyšují počty účastníků toho pražského i přes výrazně vyšší počet obyvatel Česka oproti Slovensku a jejich hlavních měst.

Letos byl na Slovensku zase odmítnut zákon obnovující dětem právo na život, ale prvním čtením prošel zákon, který zavádí například pomoc těhotným ženám, azylové domy a dávky při narození handicapovaného dítěte. Ve Zlatých Moravcích bylo na volební desce s programem strany Křesťanskodemokratické hnutí uvedeno, že se tato strana pokusí zavést pomoc matkám s dětmi. V Česku takový program žádná strana nemá.

Ve většině slovenských kostelů byl text proti potratům, nabídky konkrétní pomoci těhotným ženám, nabídky účasti k modlitbám před gynekologiemi, kde se vraždí děti. Též u vstupu do kostela bylo mnoho textů, které apelovaly na matky, aby nechaly své děti žít, mnohdy i s vědeckými informacemi o lidském životě před narozením. Naopak v Česku jsou v kostelech texty pro dětský život velmi vzácné.

Dokonce jsem viděl i velké plakáty pro právo na život od početí od Aliance pro rodinu, které někdo vyvěsil na plot své zahrady. Jeden tento plakátů jsem viděl poblíž Nitry, druhý na severním okraji Kremnice (město poblíž Banské Bystrici). Na těchto plakátech byl obrázek nenarozeného dítěte a text:
„Volim si žiť! Rešpektuj jeho voľbu.”

Na Slovensku jsem tento rok trávil 12 dní (z toho čtyři dny jsem byl většinu dne v Maďarsku. Byli jsme ubytováni ve Velkém Mederu). V Česku jsem za 19 let svého života (počítáno od početí i od narození) neviděl, že by někdo měl něco pro právo na život dětí vyvěšeno na svém pozemku. A kromě nabídek pomoci od Hnutí pro život a časopisu od Hnutí pro život v kostelech, jsem v Česku (pochopitelně mimo internet) žádný text podporující život neviděl.

Polsko

Ze všech evropských zemí kromě malých států (Malta, Andorra, San Marino, Monako, Gibraltar, Lichtenštejnsko) jsou práva dětí nejméně porušována v Polsku. Platí zde právo na život od početí. Výjimkou je ohrožení života a zdraví matky (na rozdíl od některých zemí zde není výjimka zdravotní důvody vykládána jako „duševní zdraví”), handicap (nejčastěji Downův syndrom) a početí při trestném činu (znásilnění, sex s osobou mladší patnácti let a krvesmilstvo).

Politická strana Lewica má v programu zrušení práva na život před dvanáctým týdnem. Na síle nabírá také Konfederacja, která chce obnovit právo na život i handicapovaným nenarozeným dětem. Tento zákon prošel prvním čtením. Kandidát této politické strany mladý Krszystof Bosak skončil v prezidentských volbách čtvrtý. V prvním kole volilo 4,6% žen Bosaka. Naopak pouze 3,2% žen volilo v prvním kole Biedrona z Lewice, což byl nejvíce anti-life kandidát.

V Polsku jsem pobýval 10 dní. Každý den jsem viděl více pro-life textů než v Česku za celý život. V Toruňi na hlavním náměstí jsem dokonce viděl výstavu od Fundacja Życie i Rodzina Stop aborcji. Byl tam vystaven plakát s fotkami zavražděných nenarozených dětí a fakta o sexuální výchově. Zde si můžete prohlédnout, jak ty plakáty vypadaly. Prohlédnout si je můžete díky troše štěstí. Asi o deset minut později se mi totiž kvůli nedostatku baterie vybil mobilní telefon.

27% Poláků a Polek si přeje zrušení práva na život před narozením. Přes Instagram jsem v kontaktu s několika Poláky. Nejkonzervativnější oblastí je jihovýchod země. Jeden Polák mi psal, že v jeho třídě poblíž Krakowa jsou pro legalizaci zabíjení jen tři lidé (v mojí třídě je to, z toho co vím, přesný opak). Mladí Poláci jsou spíše pro homosexuální manželství než pro legalizaci potratů. Viděl jsem možná i přes deset holek s duhovou kabelkou (překvapivě kluka žádného). Například v Poznani na náměstí byla duhová vlajka vyvěšena.

Naopak potraty většina Poláků odmítá. Přestože momentálně je velmi možné přijetí zákona, který by rozšířil právo na život i pro nenarozené děti s handicapem, tak jsem nikde neviděl text pro potraty. Naopak jsem viděl nějaký ženský manifest, kde nějaká žena psala, že ženy mají v Polsku stejná práva jako muži a žádná diskriminace žen v Polsku neexistuje.

I dle informací, které mám od jedné patnáctileté holky z Toruně (obecně spíše progresivistická část Polska), není ve třídě někdo, kdo by byl vyloženě smutný nebo zděšený, že nebude moci zabít své nenarozené dítě. Dokonce ani nezná žádného kluka, který je pro zrušení práva na život. Za to v Česku pro většinu lidí potrat nepředstavuje ani morální problém. Zde jsou příznivci dětských životů považováni za zlé, sobecké a mocichtivé lidí, nepřátele žen a dle jedné spolužačky „typickej nevzdelanej neempatickej chlap” (pro úplnost, z drtivé většiny školních předmětů mám lepší známky než ona). Dokonce jsem se v Česku setkal s názorem: „Radši bych byla potracená, než abych se narodila v zemi, kde bych nemohla jít na potrat.”

V každém větším polském městě, které jsem navštívil, jsem viděl text proti potratům. Naopak ve městě, kde bydlím (jedno z největších českých měst), jsem nikdy v životě žádný text pro dětské životy neviděl. Texty se nacházely převážně v kostelech, ale jeden byl dokonce na velkém plakátu u dálnice nedaleko Wroclavi. Bohužel jsem ho nestihl vyfotografovat.

Tyto dva státy, které mají na jednu stranu od sebe takřka nerozeznatelnou krajinu, mají společnost a morálku odlišnou jako nebe a dudy. Nyní, když toto píši, sedím v parčíku ve velkém českém městě. Neviděl jsem žádnou rodinu s dětmi, jen jednu babičku vezoucí vnouče v kočárku. Vidím spíše osamocené lidí nebo skupinky mladých, ale žádné rodiny. A to je zrovna pátek odpoledne. Naopak v Polsku se ve městech a v parcích pohybovalo velmi mnoho lidí a to převážně rodin s dětmi, většinou oba rodiče.

Mladí dvacetiletí otcové táhnoucí kočárek, mladé maminky také kolem dvaceti let. Skutečně jsem viděl mnohonásobně více mladých rodičů než v Česku. Na náměstích si spokojeně hrály rodiny s dětmi. Velkého počtu mladých matek jsem si všiml zejména v poznaňské zoologické zahradě. A také jsem viděl mnohem více mladých těhotných žen a mnohem více otců hrajících si se svými děti. Obecně je v Polsku venku mnohem více rodin s dětmi než v Česku.

Na dětských hřištích bylo již dopoledne vidět mnoho rodin s dětmi. Naopak v Česku jsou dopoledne dětská hřiště většinou prázdná. Dalším zjevným rozdílem, kterého jsem si všiml, je, že v Česku člověk vidí většinou matky s dětmi, v Polsku však bylo k vidění mnohem více celý rodin – otec, matka, děti – a mnohdy i mnohem širší rodina včetně prarodičů a dalších lidí. Dle toho lze předpokládat, že rodinný život je v Polsku obecně mnohem pestřejší než v Česku.

Byl to příjemný a zároveň nepříjemný pocit. Cestoval jsem po krásné zemi, v níž se krev neviňátek prolévá mnohonásobně méně než zde. Být v zemi, kde když si matka zachce zabít dítě, tak má prostě smůlu a dítě porodí a pak si s ním spokojeně žije. Být v zemi, kde takřka tři čtvrtiny lidí odmítají legalizovat potraty. Na druhou stranu bylo velmi nepříjemné vědomí toho, že přibližně každé desáté dítě, které jsem viděl, by v Česku zabili.

Dle odhadů jsou totiž 3% polských počatých dětí (ze součtu zabitých a živě narozených) potracena a to převážně v zahraničí. Pokud počítáme pouze legální vraždy, je v Polsku zavražděno 0,26% počatých dětí. Naopak v Česku je zavražděno 13,83%. Byl smutný pocit vidět do tváře dětem, které by v Česku byly vysány zaživa nebo dokonce rozčtvrceny zaživa ještě před narozením. Též bylo pro mě velmi obtížně představitelé, že drtivá většina lidí, které jsem v tu dobu viděl, je za život, jelikož jsem již zvyklý, že většina společnosti a drtivá většina mého okolí (např. v mojí třídě 3,57% holek).

Další věcí, kterou jsem si všiml v Polsku, je větší počet dětí na invalidním vozíku. V Polsku je sice zabít handicapované nenarozené dítě legální, ovšem  lidé jsou v Polsku mnohem rozumné a lepší, a tak častěji handicapované dítě nechají žít. Naopak v Česku jsou i ti lidé, kteří jinak žijí řádným rodinným životem, schopni handicapované dítě před narozením prostě nechat roztrhat na kusy. V Česku se narodilo v roce 2014 s Downovým syndromem 1 : 2419 ze všech narozených, v Polsku 1 : 1198. Tudíž má v Polsku dítě s Downovým syndromem přibližně dvakrát větší šanci, že se narodí živé.

Zatímco v Česku je křesťanství tabu a křesťané se za svou víru mnohdy stydí, tak v Polsku jsou v neděli dopoledne plné kostely a to i v menších městech (Kąty Wrocławskie, kde dokonce během mše stáli lidé i venku kolem kostela. Možná byl kvůli covidu omezen počet účastníků mše). Na rozdíl od Česka a Maďarska jsem v polských kostelech viděl i mnoho mladých lidí.

Kromě témat souvisejících s potraty, rodinou a křesťanstvím, bych chtěl uvést, že jsem v Polsku oproti Česku viděl mnohem více dálničních nadchodů pro zvířata. Bezbariérovost je v Polsku přibližně na stejné úrovni jako v Česku. Loni ve Waršavě jsem si všiml mnohem větší ochoty lidí pomoci vozíčkáři než v Česku.

Stránka polské organizace pro život nenarozených dětí.

(Visited 207 times, 1 visits today)
Sdílet článek

2 komentáře

  1. Proti potratům se nedá politicky bojovat cestou zákazů a omezení, jen se problém přenese do nelegální sféry, víte kdo byly andělíčkářky?

    1. Mýlíte se. Samozřejmě zákazem nelze potraty vymýtit, stejně jako zákaz znásilnění nevymýtí znásilnění. Ale lze jejich počet výrazně snížit. Zde si můžete přečíst, jak nepřátelé dětí falšují počty ilegálních potratů. Záměrně tvrdí, že jich je v zemích, kde jsou nelegální, mnohonásobně více, než je realita:
      https://zazivotdetiprolife.webnode.cz/
      https://www.lifenews.com/2012/12/07/study-guttmacher-institute-inflates-illegal-abortion-deaths/

      Kdyby se u nás obnovilo právo na život od početí, bylo by zachráněno mnoho tisíc nevinných dětských životů.

      A co se týče mateřské úmrtnosti, Polsko (kde je většina potratů nelegální) má úmrtnost matek nejnižší na světě. Výrazně nižší než bohatší státy, kde je zabíjení dětí legální (Británie, Francie, Spojené státy) https://ourworldindata.org/maternal-mortality#all-charts-preview
      A v Guyaně dokonce mateřská úmrtnost po legalizaci potratů prudce narostla, ač celosvětově prudce klesala.
      Potrat by měl být legální pouze z důvodu ohrožení života matky. Všechny ostatní problémy lze řešit adopcí, zvláště zde ve střední Evropě. Jde o životy nevinných dětí.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *