Přijdou na řadu i sochy svatých?

Napsal
Sdílet článek

V poslední době se vedou diskuze, následně se činí. Nebo se nejprve činí a pak vedou diskuze. O čem? O sochách osobností, jejichž činy se dávno, či nepříliš dávno, nějak zapsaly do dějin. Někdy nějak. Dnes jsou často ony činy posuzovány jinak. Život onoho slavného, vysochaného a umístěného na obdiv, je propírán ze všech stran, a snad už od prvního jeho tenkrát nadýchnutí až po konec života. To by bylo aby se něco fujtajbl nenašlo! To by bylo aby to někomu nevadilo! Už aby jeho socha měla své dny sečteny. Promiňte, ale nebudu uvádět žádná jména, dokonce ani jména svatých. Koneckonců, proč by se to, v současné době tak rozbujelé, lustrování nemělo – nemohlo týkat i svatých?

Jenže kam potom s tím předmětem – znelíbenou sochou?

Vybavil se mi slavný Nerudův fejeton o starém slamníku. Ačkoliv Jan Neruda žil již poměrně dávno (9. 7. 1834 – 22. 8. 1891), zaujal mě, mimo jiné, i jeden z jeho citátů.

Ze ztráty dobré pověsti by si lidé pranic nedělali, kdyby nebyly s dobrou pověstí spojeny mnohé hmotné výhody.“

Od slamníku k sochám.

Novodobí sochaři by mohli sochat velmi, či zcela abstraktně, kde by nebylo vůbec poznat o koho jde. Prostě takový nějaký neutrální útvar. Něco nepojmenovatelného a nikdy nanapadnutelného. K tomu onomu dílu by stačilo přidat jen destičku už s konkrétnem – která se lehce a levně vymění, až nastane čas, slavnostně za jinou.

  • Majka Dubová
(Visited 59 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *