Princip pokleknutí

Napsal
Sdílet článek

Nedávno “světem otřásla” smrt teplického spoluobčana romského původu, na věc zareagovali také Piráti.

Jakkoli to není (viz datace) reakce na Teplice, zde je citát z textu na jejich tzv. Pirátské pravdě –
“V redakci Pirátské pravdy každý den poklekáme na znamení toho, že jen na Romských životech záleží. Po našem převzetí moci po volbách vám slibujeme, že s protiromským rasismem tvrdě zatočíme a finančně podpoříme romskou komunitu tak, jak si to zaslouží.”
Je to z 8. dubna, letopočet tam není. Ale taky se tam žehrá na to, kolik skvělých romských lékařů, inženýrů a vědců prý nemohlo dostudovat kvůli českému apartheidu. Skutečně je to tam takto napsáno, nezměnil jsem na tom nic. Je tam psáno také o diskriminaci bílými fašisty, kvůli které jsou Romové drženi mimo společenskou elitu.

Nevěděl jsem nejdříve, jak to komentovat, snad jen, když už tedy také mají “něžného” Roma, tak by od Pirátů bylo vrcholem pokrytectví, kdyby teď pro deklamaci svého “na Romských životech záleží” nepoklekali veřejně. Podle našeho pravopisu spíš na romských, ale ponechávám to tak, jak to mají u Pirátů. Je sice taky možné, že se inspirovali u velkého černošského “Č” v Americe, ale i tak to na gramatice v použitém tvaru nic nemění. Autor toho textu si ostatně hlavu příliš nelámal ani u interpunkce. Veřejné a ničím nezakrývané poklekání je totiž v nastalé situaci věcí naprosto zásadní a principiální, pouhé redakční poklekání je nedostačující. Jinak s nimi právě z oněch principiálních důvodů musí být “tvrdě zatočeno” tou částí světa, která onu symboliku bere vážně, respektive tak musejí učinit Piráti sami se sebou, protože by jinak popřeli právě sami sebe. Zde poznámka, to sousloví v uvozovkách, lhostejno, v jakém kontextu uvedeno, ve mně vyvolává jakési déjá vu. Byl bych velmi rád, pokud by můj pocit byl falešný, je nicméně spíš vtíravý.

Tímto se nesnažím cokoli parodizovat, ani to extrapolovat do absurdních poloh, protože poklekání se ve velké části západní společnosti stalo standardním způsobem vyjádření “postoje”. Koneckonců, i u aktuálně běžícího ME ve fotbale se řešilo, zda poklekávací ceremoniál bude povolen/akceptován, či snad dokonce nařízen před každým zápasem. Duhové nasvícení stadionů, které je jinou symbolikou, již je některými městy oznámeno, teď nevím, ale možná i realizováno. A právě proto, že způsob vyjádření postoje se stal standardním, a u těch, kdo s tím souhlasí, naprosto akceptovaným a očekávaným, stal se tam i de facto povinným. Povinným v tom smyslu, že ceremoniální nepokleknutí v situacích, jako kupř. zahájení jednání ve Sněmovně či Senátu, aktuálně také před počátkem pirátského předvolebního mítinku, nutně musí znamenat, že jde jen o pouhá prázdná slova. Když se znovu vrátím k oné téměř celozápadní standardizaci, právě díky ní je nezavedení poklekacího gesta jednoznačným vyjádřením nepodpory celé věci. Aby se má argumentace nezacyklila, prostě slova musí nevyhnutelně potřebně být doplněna právě tímto způsobem. Jinak zůstanou pokrytecky prázdná.

 

Nebudu zde spekulovat o tom, jak to bude či nebude přijato naší veřejností. Ani o tom, že pokud Piráti zůstanou u svého tvrzení, že záleží jen na romských životech, neplatí zde ono “sice skryté, ale zřetelné” poselství, jak je to vlastně myšleno. No, přece jen trochu spekulovat budu. Bude-li to číst nějaký Pirát, mohl by se zamyslet nad tím, zda se náhodou nejedná o bez obalu vyslovenou předsudečnou nenávist. V jisté zemi za oceánem sice již obehraná píseň, patrně obehraná i na západě Evropy, ale u nás ne. Byť i jen implicitní, ovšem velmi zřetelné vyslovení toho, že na jiných, než romských životech nezáleží, je tvrdý rasismus. Nevím, do jaké míry trestně stíhatelný, nicméně díky eurounijní iniciativě v této věci asi brzy velmi stíhatelný. Bude-li to číst také nějaký právník, řekl bych, že to posoudit dokáže snadno. Do třetice, bude-li to číst nějaký volič Pirátů, měl by si uvědomit, že pokud není Rom, Pirátům na jeho životě nezáleží.

K napsání tohoto článku mě zas až tolik nemotivovala nějaká eventuální moje škodolibost, ale snaha zjistit, stojí-li si Piráti za svými slovy, potažmo do jaké míry. Tuším, že se ke stání za svými slovy totiž velmi hlásí. Toto není nějaká mnou vymyšlená “past”, nýbrž naprosto relevantní zájem o to, jak tedy Piráti na tom jsou. A pokud by to za onu past někým považováno bylo, potom ale jde o takovou, kterou si Piráti, vědomky či nevědomky, nachystali sami. Jak by to ovšem za něco takového vůbec mohlo být považováno, jde-li, jako, že jde, o ono deklamativní podpoření vlastních slov, a o připojení se k onomu standardnímu způsobu vyjádření podpory.

(Visited 168 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *