Protesty proti české justici aneb proč tleskat Dolínkovi?

Napsal
Sdílet článek

Říkal jsem si, že to v sobě spolknu a vyprdnu se na to, ale pak jsem si přečetl tesklivý článek Clary Zangové v Reflexu a nedalo mi to.

V tom článku slečna Zangová pláče nad osudem poslance Dolínka z ČSSD, kterého, jakožto vládního poslance, na protivládní demonstraci vypískali. Prý “co když chtěl něco hodnotného říci, tohle není ta pravá pravda a láska”. To sice možná není, ale tak si říkám, proč slečna Clara podobně neteskní po Marii Benešové, která taky zatím nestihla nic říci, natož udělat a přesto proti ní jde, spolu s tisíci dalších lidí, vesele demonstrovat. Nicméně nekonzistentnost postojů mnoha lidí zde řešit úplně nechci. Spíš by mě zajímalo, zda ti lidé opravdu vědí, proč jdou demonstrovat?! Jsou vlastně dvě možnosti. Buď to vědí a pak potěš koště a nebo to nevědí a demonstrují kvůli nějakému virtuálnímu zdání, které jim někdo vsugeroval. Jako optimista chci věřit variantě číslo 2 a pak je na místě si několik věcí ujasnit. Tak se pohodlně posaďte, zkusím to zjednodušit, jak to jen půjde:

1. Česká justice má problém. Ona nemá pochopitelně jen jeden, nicméně to bychom tu byli do zítra. V ČR máme 3 stupňovou justiční soustavu, která je ovšem absurdně rozložena do 4 článků. Okresní soudy (v Praze se pro jistotu jmenují Obvodní, v Brně Městský), Krajské soudy (v Praze se jmenují Městské), Vrchní soudy (jsou dva, v Praze a Olomouci) a konečně Nejvyšší soud (ten je v Brně). Problém ovšem je, že každý proces ve všech formách hmotného práva má jenom 3 stupně. Jeden stupeň nalézací, jeden stupeň odvolací a případně jeden dovolací, ale prostě více jak tři stupně nemá žádné soudní řízení v ČR. Nemá a nikdy mít nebude.

Nejen, že 3 stupňová soustava rozdělená do 4 článků nedává smysl, ono to sebou nese i dost komplikací. Kromě občasných zmatků v rámci věcné příslušnosti v první instanci, kompetenčních konfliktů, drahému provozu samotné justice či přebujelosti základních pramenů práva (tedy zákonů a norem – jak hmotných, tak procesních), to má jeden zásadní negativní jev a tím je personální obsazení soudů.

Možná už jste někdy slyšeli říkat politiky tu otřepanou frázi, že na tak malou zemi máme příliš mnoho soudů. No, byla sice otřepaná, ale pravdivá! A ono nejde jen o počty, kdy třeba na Městském soudu v Brně pracuje kolem 80 soudců, v Prachaticích a Rokycanech jich je všehovšudy 7 a třeba v Jeseníku 8. Jde o to, že na soudech chybí specialisté. Soudci, kteří by byli schopni fundovaně soudit například hospodářskou kriminalitu, nebo trestnou činnost mladistvých. Nebo třeba rozhodování o vazbě. Soudci, kteří soudí trestní právo, o nich rozhodovat nemohou, protože by se tím vyloučili z pozdějšího projednávání věci samotné, atd. A nejde jenom o toto. Tato praxe má v reálu za následek fakt, že v podstatě nesoudí soudci, nýbrž znalci. A to je podle mě největší nešvar české justice. Lidé, kteří se strachují o “nezávislost justice” si vůbec neuvědomují, že soudce je dnes v podstatě písař, který jen vypracovává rozsudek, ale soudí a usvědčuje někdo jiný – znalec. To sebou nese tolik problémů, přehmatů a skutků v přímém rozporu se zásadami právního státu, že bychom tu byli ještě do popozítří, kdybych se to snažil vysvětlit.

2. Sečteno podtrženo, naše justice reformu potřebuje. A k ní vedou vlastně jen dvě racionální cesty. Buď zrušíme soudy okresní nebo soudy vrchní (a ano, pokud by se zrušili vrchní soudy, zrušilo by se logicky i vrchní státní zastupitelství). Obě cesty mají svá pro a proti, já osobně jsem zastánce rušení vrchních soudů, ale jistě, pojďme o tom debatovat, pojďme po sobě házet argumenty. Nicméně pokud má někdo představu, že s justicí je vše ok, hlavně na ní nesahat, tak se obávám, že vůbec neví, o čem mluví. A pokud má někdo představu, že justiční reforma je útokem na právní stát, tak bych ho rád upozornil, že je to přesně naopak!

3. Čímž se dostávám k třetímu bodu a to je státní zastupitelství. Za prvé, státní zastupitelství není součást moci soudní, nýbrž moci výkonné. Jeho “nezávislost” je tudíž věc vyloženě nechtěná. Nejde o to, že by snad politici měli rozhodovat o konkrétních postupech orgánů činných v trestním řízení, ale tak jako veřejné kontrole musí podléhat např. policie, tak jí musí zákonitě podléhat i ten, který je nositelem veřejné žaloby, tedy státní zastupitelství. Nezávislost státního zastupitelství na veřejné kontrole by de facto znamenala prokurátorskou despocii. Ne, že by se o ní policejní šíbři nesnažili, ale já říkám otevřeně – nIcht danke! Snaha omezovat veřejnou kontrolu moci výkonné je v přímém rozporu s duchem Ústavy. Ti lidé, co skandují na Staroměstském náměstí něco o nezávislosti státních zastupitelů, by si toto měli asi uvědomit. A jen poznámka pod čarou. Přijde mi vyloženě úsměvné tvrdit, že případným zrušením Vrchních státních zastupitelství v Praze a Olomouci bude ohrožen právní stát. Když pominu fakt, že tím rušením dojde pouze k reorganizaci, ti lidé nepůjdou na dlažbu, tak opravdu chce někdo s vážnou tváří tvrdit, že právní stát stojí na článku moci výkonné? Na lidech, jako je Ivo Ištván, který přehlíží, toleruje a sám používá praktiky typu rybaření? Pro vysvětlení: Rybaření je termín pro praxi, kdy si státní zastupitelství vytvoří příběh o údajné trestné činnosti, ale nemá na ní žádné důkazy. Snaží se tedy získat důkazy tak, že nasadí odposlechy či domovní prohlídky s nadějí, že se něco najde. Připomíná to rybaření muškařením – neustálé nahazování s tím, že se snad něco chytím. Označit podobnou praxi za spornou je hodně veliký eufemismus. Pěkně děkuju s takovýmto “právním státem” 😕

Závěrem chci říci, že to chápu. Marie Benešová je stará, tlustá, ošklivá žena, která se navíc kamarádí se Zemanem a vůbec, má předpotopní názory (zná je vůbec někdo z těch demonstrujících?). Ideální terč. Nicméně pokud se zaklínám, kudy chodím tím, jak jsem morální, spravedlivý, inteligentní, přemýšlivý, pokud se oblékám do tzv. pravdy a lásky, pak bych se měl imho podle toho také chovat. Třeba ctít demokratické zvyklosti, jako skutečnost, že vládu si sestavuje premiér, ne ulice. Nebo alespoň zásady slušného chování a férovosti, kdy nekritizuju člověka pro to, jak vypadá, ale pro to, co činí. Marie Benešová zatím neučinila nic. A pokud jediné co udělá bude nastartování justiční reformy směrem, který jsem naznačil výše, zaslouží si místo pískotu potlesk. A to říkám jako někdo, komu je ta dáma nesympatická také. Jenže politika není o sympatiích. Je o správě věcí veřejných, o mandátu, o odpovědnosti. Na rozdíl od ulice a davu, který žádný mandát nemá a tudíž nemá ani žádnou odpovědnost. Politik, který dá davu přednost před racionální debatou nemá v politice co dělat!

Zkuste se nad tím zamyslet, až příště půjdete tleskat politikům na tribunu někam na náměstí. Díky.

JAN PALUSKA

Protesty proti české justici aneb proč tleskat Dolínkovi?
5 (100%) 5 vote[s]
(Visited 91 times, 1 visits today)
Sdílet článek

One comment

  1. Moc trefný článek!!
    Slečny Clary prostupují všemi médii.Na Reflexu kdysi bývaly i lepší časy.😨

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *