Sebelítost?

Napsal
Sdílet článek

Je velmi obtížné vyvážit profesní a osobní stránky v životě člověka. I pokud jedinec žije v rodině, kde je máma a táta, plus děti, ať chce nebo nevědomky, pracovní záležitosti, třeba jen v myšlenkách, jsou s ním i doma. Funguje to i opačně. U lidí, kteří nejsou ani trochu V.I.P. je-li nějaký takový zádrhel, si jich, ani jejich rodiny, nikdo nevšimne. Proč také, že? Vždyť jsou jen obyčejní. U V.I.P. novináře (pro veřejnost) zajímá všechno. Samozřejmě když novináři pochlebují, vyzdvihují plusy, jsou tak milí, důvěryhodní. Tehdy jsou to přátelé. V opačném případě jsou novináři obtížným hmyzem, hyenami, parazity. Jsou to fujtajblíci nedůvěryhodní.

V článku (Novinky.cz, 13. 5. 21, v 12.11 hod.) se vyjadřuje pan Jan Hamáček:

„….Děti se mě ptají, jestli půjdu do vězení, ptají se jestli jsem něco neprovedl.“

Tohle je určitě pro tátu jeho dětí velmi nepříjemné, jistě tomu nerozumí a pochopitelně, že se nejen ptají, ale mají o tatínka strach. Chápu děti. Strach o tatínka, o maminku, je u malých dětí veliký problém.

Pokud tuto větu pan Hamáček „hodil novinářům“ (v článku je citováno) nepovažuji to za rozumné. Mám dojem, že už se opět Jan Hamáček litoval. Ale, je to jen můj dojem!

Jenže pan Hamáček již svým dětem, jako táta, něco provedl. Rozvod není pro žádné dítě procházka růžovou zahradou, zvláště když je ještě malé. I kdyby dítěti cokoliv vysvětloval, hory doly sliboval, kupoval si potomka hmotnem, dítě je nejraději když je máma s tátou spolu doma s ním.

P. S. Nikdo by do svých problémů a starostí neměl zatahovat malé děti.

  • MAJKA DUBOVÁ
(Visited 67 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *