Skon Ladislava Štaidla poodhalil zásadní podíl skladatelů na úspěchu interpretů

Napsal
Sdílet článek
Ať už se díváme na minulý režim jakkoliv, neoddiskutovatelnou věcí je, že se kromě hudby vážné, exportovala do zahraničí i hudba popová. To je dneska zcela nepředstavitelné.

Za posledních 30 let se v zahraničí snad neuchytla jediná skladba současné pop music. Čím to je? Tak jako byla tehdy v politice totalita, tak v hudbě byla pro naše autory a interprety demokracie. (Samozřejmě nezamlčuji, že někteří autoři např. textař Petr Rada či zpěváci Marta Kubišová a ti co emigrovali, byli v době normalizace zakázaní). Proč byla pro ty, co mohli tvořit, zpívat a hrát demokracie? Na obyčejných rozhlasových stanicích se muselo hrát 75% domácí tvorby. Na VKV, to znamená na stanicích Vltava v ČR a Devín v SR, 50%

Aby bylo vysílání přitažlivé, protože prezentace zahraničních hitů byla velice omezená (z těch zahraničních muselo být ještě polovina z tzv. spřátelených zemí, to znamená provenience zemí socialistického tábora), tak se interpreti snažili, aby pro ně psali skladatelé, profíci. Nejlepší tým měl kolem sebe samozřejmě Karel Gott, vzhledem k tomu, že vystupoval i v zahraničí a to i v takovém, které poctivě platilo tantiémy (royalties) i skladatelům a textařům. Pro Karla Gotta psal Karel Svoboda, ale i Jaromír Klempíř (Cést la vie) a samozřejmě také L. Štaidl se svým bratrem, textařem Jiřím.

Zpěváci většinou věděli, že složit píseň, která bude mít úspěch u publika, to chce někoho, kdo to umí a kdo má pro hit tak zvaně čich, nadání od pána Boha. L. Štaidl napsal i další velké hity pro jiné interpety, např. Ivetu Bartošovou „Málo mě zná“. Samozřejmě, že byly výjimky. Ty nepracovali v týmech. Jiří Zmožek, génius co psal pro všechny interprety i pro sebe „Už mi lásko není dvacet let“. Petr Janda, který cokoliv napsal pro sebe a Olympic, tak to bylo super. Totéž v pozdější době Dalibor Janda, Peter Nagy a nebo Miro Žbirka, i když ty největší hity pro něj psal ze začátku Jánko Lehotský. Pro Elán psal člen skupiny Vašo Patejdl.

Pro Hanu Hegerovou psal hudbu Petr Hapka a texty Pavel Kopta (později Michal Horáček). Mimochodem, mé nejkrásnější časy z hudebního hlediska byly, když jsem hrál na klavír s doprovodem smyčcového kvarteta a mé skupiny nádherné chansony jako např. “Rozvod”, na vystoupeních s paní Hanou ke konci sedmdesátých let.

Pro Hanu Zagorovou nejdříve její velký hit “Bludička Julie” napsal Václav Zahradník. A potom to byli Karel Vágner, Jindřich a Eduard Parmové. Ti psali i pro Petra Kotvalda a Stanislava Hložka.

Pokud zmiňuji H. Zagorovou nesmím zapomenout na skvělou hudební dílnu na severu Moravy, v Ostravě. Tam působil skvělý Ostravský rozhlasový orchestr a skupiny Flamingo, Ivoš Pavlík, geniální skladatel Jaroslav Wykrent z Přerova (“Lásko nezemřeš po přeslici”) a zpěváci Marie Rottrová, Věra Špinarová, Petr Němec, Pavel Novák, taktéž z Přerova a celá plejáda dalších.

V další produkční skupině Františka Janečka Kroky, psali kromě šéfa i Zdeněk Barták s textařem Jaroslavem Machkem a samozřejmě Michal David.

Já jsem v mé produkční skupině Maximum psal pro Vítězslava Vávru většinou s texty Václava Honse (stále na vlnách éteru žijící “Citronová holka” či “Dívka z heřmánkové návsi”) a Miroslava Černého, pro V. Vávru také psali Pavel Vaculík a Jaroslav Uhlíř s textařem Karlem Šípem. Mnohé tehdejší studentky si jistě vzpomenou na hit “Holky z gymplu”. Později jsem připravoval repertoár pro Stanislava Procházku ml. (“Celá škola už to ví”, “Maturitní léto”) a Lucii Bílou (“Neposlušné tenisky”, “To mi věř”…) a nakonec pro Jakuba Smolíka a další interprety. Pavel Vaculík s textařem Janem Krůtou zase psal pro Ivetu Bartošovou a Petra Sepéšiho (“Knoflíky lásky”).

Jeden z nejgeniálnějších pop skladatelů Josef Kolín uspěl i v zahraničí. Ten psal pro různé interprety, např. s písní “Robinson” pro Jiřího Korna vyhrál festival v Irsku.

Další profesionální dílna byli bratří Ormové, kteří psali pro duo Hana a Dana, působící převelice úspěšně hlavně v Německu. Bratří Ormové odstartovali také kariéru Davida Kollera a skupiny Lucie písní “Šrouby do hlavy”. Ta vznikla a byla hrána ještě za minulého režimu.

Nad námi všemi čnělo skladatelské duo Jiří Šlitr a Jiří Suchý, jejichž písně téměř zlidověly.

Texty tehdy byly o něčem. Skvělí textaři jako např. Zdeněk Borovec, Ivo Fischer (ten psal hlavně pro W. Matušku), Eduard Pergner s pseudonymem Boris Janíček (pro Jitku Zelenkovou), Zdeněk Rytíř, Eduard Krečmar, Petr Rada (autor textu Modlitba pro Martu, hudbu napsal Jindřich Brabec). A abych nezapomněl na velikány, skladatele Bohuslava Ondráčka a textaře Jana Schneidera (“Ó baby, baby”, “Requiem”), skladatel Zdeněk Marat („Kde si včera byl“ Helena Vondráčková a Waldemar Matuška) a samozřejmě ti, o kterých už jsem psal před chvílí a nespočetná řada dalších. Zdeněk Merta psal Pro Petru Černockou a Petra Rezka, Pavel Roth a spousta rockových kapel Vitacit, Arakain, Citron (Láďa Křížek s naprosto fantastickým hlasem)….

Situace dnes je taková, že si interpeti píší hudbu sami. Někde je to textově i hudebně povedené jako např. Chinaski či Mirai a stávají se z toho hity. Nové české hudby se hraje velice málo, takže slavní interpreti ani nemají snahu hledat nosné písně, nebo si je objednávají u jiných zpěváků. Jenže skládání hitů je specifický talent, který se někdy nekryje s talentem pěveckým. Sem tam se najde něco, co je svěží. Teď jsem si všimnul velice dobré věci „Pro lásku mou“ v pořadu Česká dvanáctka, kterou složil a zpívá profesionální hasič Jurič Pařil. Navodilo mi to atmosféru poctivých rockových tancovaček a skupin Tublatanka či Argema… V této soutěži všechno nyní válcuje Ondřej Hejma se svým super textem a starým dobrým Žlutopsím bigbítem, “Evropanka Blanka” a nádherná je tam i vzpomínka Ondřeje Brzobohatého na Johna Lennona.

Na konci svého článku se vrátím k Láďovi Štaidlovi. Poslechl jsem si jeho neuvěřitelně silný hit “Oheň, voda, vítr ví” z televizní série “Zkoušky z dospělosti”, kterou s obrovským nábojem zazpíval Dalibor Janda (kterému držím palce, ať se uzdraví). Ta mezihra na syntezátor je opravdu světová a připomíná ty největší hity Demise Rusose.

Takže, teď mluvím k vám, co máte srdce a cit pro vše krásné. „Oslaďte si kávu o trochu víc“, zapalte svíčku a pusťte si k tomu „Mží ti do vlasů“ a vzpomeňme na šlechtice mezi kapelníky, který měl ve svém orchestru ta největší esa, jako např. Rudolfa Rokla, Felixe Slováčka, Václava Týfu, ale i tehdy velmi mladého a výborného bubeníka Jana Žižku. Láďo, byl jsi velký umělec. Čest tvé památce.

Autor je předseda Rozumných (I když to tentokrát nebylo o politice. Ale nejsou písničky o něčem, které dělají lidem radost, také politika? Zvláště v době, která radostná rozhodně není.)

  •  Petr Hannig

 

(Visited 98 times, 1 visits today)
Sdílet článek

One comment

  1. Velmi pěkný článek, aby ne, pan Petr Hannig ví o čem píše. Je to “jeho parketa”.
    K té Ostravě – líhni na skvělé zpěváky, kde já dávám sto bodů a tisíc hvězdiček dnes již bohužel nežijící Věrce Špinarové. Její zpěv to je na “husí kůži” – ano taková nádhera. Je mi velmi líto, že již odešla.
    Nejlepší naše intepretka populární hudby
    – bez debat!
    Ona totiž i píseň, a klidně na tři – čtyři – akordy, má-li skvělý rytmus, myšlenku v textu i v notách a je i dobrý interpret – srdcař (nemusí ani mít hlasový rozsah tři oktávy), se může stát hitem. Myslím hitem na delší dobu, možná i pro více generací.
    Děkuji, pane Hannigu za Váš dnešní článek, s jehož obsahem naprosto souhlasím.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *