Slušná osobní kultura

Napsal
Sdílet článek

Tato věta, mimo jiné – a vlastně skoro vše, mě zaujala v dokumentu na ČT o Oldřichu Lipském, režisérovi a sourozenci herce Lubomíra Lipského. Vzpomínky rodiny i spolupracovníků – vše upřímným a laskavým pohlazením po duši.

Mnoho jsem ztotožňovala s chováním a jednáním mého táty. Opravdu mnoho, i na něj sedí SLUŠNÁ OSOBNÍ KULTURA. Nebyl to člověk veřejně známý, ale i on byl tak trochu režisérem i hercem – byl to pan učitel. Mnoho z jeho žáků se i po mnoha letech k němu hlásilo, protože hodně a dobře naučil a byl především upřímně člověčí. Prostě autorita nejen ve škole ale i autorita (ta nejkrásnější, netrestající, jdoucí ve všem osobním příkladem) rodičovská. Snad jsem i já z toho něco dostala do vínku. Ale to musí posoudit jiní, ne já.

Tři slova. Tři perly po sobě jdoucí.

Někdy mám dojem, že tzv. autority (politické, společenské, pracovní a já nevím jaké ještě) si autoritu vynucují. Jejich sáhodlouhé, útočné, někdy zmatené a často nicneříkající (i stále se opakující) řeči mají asi v oblasti autority a uznávání sbírat body. Mají, ale nesbírají. Spíš naopak.

A za další. Ke svým podřízeným se vztyčenou hlavou, prstíkem tytyty a mnohdy „kydy“ z pozice moci. Před svým nadřízeným? Jak vysoko ten nadřízený je, zda jeho židle je nebo není houpající se, a podle toho zase „kydy“. A pak ještě – tu svoji autoritu (snad víc „sílu“) může zúročit, až a kdy se mu to hodí, nějakým tím českým: něco na někoho mít (nedávno vypustila jedna autorita ze svých úst cosi o odposleších).

Přirozená autorita – říká vám to něco? Kde se to kupuje?

Tak se rozhlédněte kolem sebe. Ne, nemusíte daleko, třeba vám stačí vaše rodina. Nebo?

P. S.

Stačí podívat se do zrcadla!!!

MAJKA DUBOVÁ

Slušná osobní kultura
3.5 (70%) 2 vote[s]
(Visited 41 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *