SMUTEK A NADĚJE

Napsal
Sdílet článek

Popelka Libuška nám zemřela a já jsem si při smuteční řeči pana Vetchého nad její rakví uvědomil, jakou stopu ve mně a v mnohých zanechala. Měl jsem ji rád tak, jak pohled na krásný obraz nebo sochu, rozkvetlou louku a horský potok. Když jsem vloni stál pod suchými stoletými smrky, překvapily mě slzy nad ztrátou něčeho běžného a přitom tak vzácného. A tak mi bude chybět i paní Libuška. Pan Vetchý měl pravdu, už dlouho jsem neslyšel tak obsáhlé a moudré sdělení vyřčené v několika větách.

Máme ji v duši, ať chceme nebo nechceme. A kdyby její závěť v našich srdcích dokázala sbližovat ty, kteří již dlouho kráčejí od sebe, stal by se její odchod možná stejným triumfem jako kdysi příchod Popelky.

Velmi bych nám to přál.

 

  • Karel Petřík
(Visited 80 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *