Víte, co jíte?

Napsal
Sdílet článek

Vzpomínáte si na období před eurovolbami, kdy všemi stranami bez rozdílu jejich politického názoru rezonovalo především jedno téma – dvojí kvalita potravin? Samozřejmě na to většina ze zvolených okamžitě zapomněla, protože o tom, co budeme v EU jíst, rozhoduje EK, plně ovládaná lobbisty megakorporací. A ty nikdy zákaz dvojí kvality (nejen) potravin nedovolí, jednoduše došlo tedy pouze ke změně obalů. Vlk se nažral a koza zůstala celá. Bylo tedy jasné, že uvedené téma bylo zcela nadbytečným, europoslanci sami  tento stav nikdy nezmění.

Ovšem tento článek se výše uvedenému tématu věnovat nebude. Myslím, že už bylo právě rozhodnutím tehdejších eurokomisařů (včetně Jourové,která to tehdy považovala za jakýsi posun) odsunuto navždy.

Nejde pouze o to, že jsme odpadkovým košem v rámci EU. Což znamená, že patříme k zemím, kde se prodávají – dle názvu – tytéž potraviny jako na západ od nás, jen s poněkud odlišným obsahem, zpravidla horším. Ale nejedná se výlučně o potraviny, rozdílná kvalita byla zaznamenána také u pracích prostředků, benzínu a různého drogistického zboží.  Jak známo, tak výrobci nás “oblažují” i pečivem, upečeným mimo jiné i ze starého plesnivého pečiva, masem plným hormonů a antibiotik, uzeninami, které neviděly maso ani z rychlíku či třeba bramborami, u kterých po rozkrojení zjistíte, že mají celý vnitřek prohnilý. O náhražkách sýrů, které vlastně vůbec nejsou sýry, či třeba ovoci, které je napumpované hned několika druhy pesticidů, nemluvě. Ostatně, popisovat dál, co všechno jíme, myslím netřeba, internet je toho plný.

V poslední době mne zaujaly hned dva články, které se právě šizením potravin zabývají. A není to šizení jen tak obyčejné, jistě by se mnozí konzumenti podivovali nad tím, cože to vlastně jí. 

Nejprve se budu věnovat rýži, která je velmi častou součástí našich jídelníčků coby běžná příloha. V prodeji je totiž také rýže, která je s příměsí plastů. Tato rýže je údajně produkována v Koreji, přičemž Korejci tvrdí, že tato tzv. “čínská rýže” je vyrobena z bramborového škrobu a plastu, které při vaření vytvoří iluzi voňavého produktu. Skandální případ se před časem odehrál v Nigérii, kdy celníci zadrželi rýži, která se jim nepozdávala. To, na co přišli, bylo šokující. Ve 102 pytlech “rýže” byly obyčejné plastové peletky. To zjistili tak, že podezřelou rýži zkusili uvařit. Po uvaření měla “rýže” podezřele lepkavou konzistenci. Tato rýže měla být do Nigérie dovezena z Číny. Tedy zatímco v prvním případě korejské rýže (deklarované jako rýže čínská) se jednalo o kombinaci plastů a škrobu, v tomto případě již šlo o čistý plast.

Další poživatinou, které se chci věnovat, je sýr. Kupodivu i u sýrů dochází k přidávání suroviny, která má za cíl na sýru víc vydělat. Pokud tedy konzumujete sýr, může se stát, že se zároveň ládujete dřevem. Ukázalo se totiž, že někteří výrobci sýrů jej nastavují buničinou z dřevní celulózy. Poprvé nalezli celulózu v sýrech v roce 2012 v USA, kde takto nastavovali parmezán. Navíc, parmezán ani nebyl parmezán, jednalo se o směs sýrů švýcarského typu, doplněnou o mozzarellu, čedar a osmiprocentní podíl celulózy. Po dalších testech se zjistilo, že se nejedná o záležitost až tak zřídkavou. V USA je sice možné celulózu coby potravinové aditivum přidávat, nicméně maximálně v množství 2 – 4%, zde se však většinou jednalo o mnohem vyšší zastoupení celulózy v dané potravině. Netýkalo se to nakonec jen sýrů, ale i jiných mléčných výrobků.

Hlavním důvodem přidávání nadměrného ,množství buničiny do sýrů bylo urychlení jejich zrání. Nicméně nakonec v deklarovaném 100% sýru jedli konzumenti také asi 8% dřevní hmoty.

V některých sýrech zahraniční produkce se lze setkat s docela slušnou koncentrací dřevní hmoty zřejmě i u nás. Naštěstí se zde – na rozdíl od výše uvedeného případu plastové rýže – jedná o přídavek, který vám nijak nepoškodí zdraví, pouze jíte šizený sýr asi podobně, jako když konzumujete třeba “kuřecí” párky, které neviděly kuřecí maso ani z rychlíku, najdete v nich z kuřete tak akorát kosti, klouby a pařáty, tedy jinak nezpracovatelný separát a především pak mouku a sóju.

Kdo ví, co všechno v zakoupených potravinách konzumujeme. O zdravém ovoci a zelenině z běžné obchodní sítě si můžeme nechat jen zdát, co si sami nevypěstujete, u toho nemáte jistotu, že v tom není notná dávka pesticidů. S jídlem, ale i pitnou vodou, konzumujete také hormony, antibiotika a různé konzervanty nejen přírodního původu.

Oba výše uvedené příklady jsou jen kapkou v moři, uvedla jsem je spíš jen pro zajímavost.  Jistě si sami vzpomenete na desítky podobných případů šizených nebo do prodeje určených zdravotně závadných potravin (maso se salmonelou z Polska, posypová sůl v potravinách z téže země, …..), tak bychom mohli pokračovat donekonečna, na jeden článek by to rozhodně nestačilo.

Takže, zkuste si občas položit otázku: “Vím, co jím?”

 

 

 

 

(Visited 55 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *