Vměšujeme se do vnitřních záležitostí Běloruska

Napsal
Sdílet článek

Ano, vměšujeme (i finančně), a nijak jinak se současné naše nadšené křepčení kolem paní učitelky Cichanouské z Minska nazvat nedá. A vměšujeme se do běloruských záležitostí přesně tak, jako jsme se vměšovali do vnitřních záležitostí Ukrajiny s tím, že pro ni společně s USA a s EU chceme jen to nejlepší. A dnes se dovídáme, že 20 milionů Ukrajinců se po úspěšném cíli onoho našeho vměšování z Ukrajiny vystěhovalo, protože doma nenašlo ani práci a a tím pádem ani chleba. A to, co doma zůstalo, je ovládáno rasistickými a antisemitskými organizacemi Svoboda a Pravý sektor, používajícími stejnou symboliku jako nacistické Německo. A z úst někdejšího premiéra „nové Ukrajiny“ jsme se při příležitostí jeho prosebné berlínské mise o pokytnutí úvěru v r. 2015 dověděli, že „Německo a Ukrajinu váže stejný osud, protože obě tyto země napadla v roce 1944 Rudá armáda“.

Takový je tedy náš nový kamarád a navlas stejný by byl ten, kterého bychom se dočkali, kdyby stejně úspěšný jako Jaceňuk na Ukrajině byla Cichanouská v Bělorusku. Jejich úspěch by spolu s nimi sdílely totiž už jen ozbrojené síly USA a NATO, které by se po předcházejícím posunu blíž k Moskvě na Ukrajině, dostaly blíž k témuž cíli i z Běloruska, odkud by dokonce i středorážovými děly mohly pálit na starobylé ruské město Smolensk.

Člověka napadá, je-li pro nás takovýto obraz budoucích dějů skutečně tím, k čemuž bychom se měli vzpínat jako k něčemu, bez čehož nemůžeme žít? A nevadí-li nám též, že svým vměšováním do vnitřních záležitostí Běloruska trháme na cáry Chartu OSN, kterou jsme v San Franciscu v červnu 1945 spolupodepsali a která byla formulována s cílem vyhnout se v budoucnu hrůzám válečných konfliktů mezi zeměmi, včetně konfliktu světového?

Jako nejdůležitější zásady pro udržení míru uvádí Charta OSN tyto tři:

Zásada svrchované rovnosti států

Zákaz použití síly či hrozby silou vůči jinému státu

Zákaz nevměšování se do vnitřních záležitostí států

Přečtěme si je a při současně vedených našich tancích kolem Běloruska zpytujme svědomí: Neotrnulo nám od onoho června 1945 v San Franciscu až trochu moc?

  • Lubomír Man

 

(Visited 104 times, 1 visits today)
Sdílet článek

One comment

  1. Zajímavé postřehy v článku.No to vměšování skutečně vhodné není.Moc mě mrzí že náš prezident udělal tu chybu a tu vlastizrádkyni přijal.Asi pod nějakým tlakem nebo něco za něco.No to je politika.
    Je škoda že většina Čechů, moravanů a slezanů není dostatečně informovaná co se děje.
    Zase se vyrojilo hejno slepičích mozečků co tady říkají jak Alexandr Lukašenko ty volby vyhrál nefér nebo dokonce že tam není svoboda a demokracie a podobné pohádky jako o těch zabitých novinářích.Je mi líto těch dementů co tohle hltají i z naviákem.Co se dá dokázat že ty co v Bělorusku demonstrují tak je to stejný odpad společnosti jako milion chvilek.Jako ty co chodí něco vyřvávat proti našemu demokraticky zvolenému prezidentovi Miloši Zemanovi a premierovi Andreji Babišovi. Kdyby se v Čechách věděla ta věc že tito jsou si fakt podobný,tak by se na Lukašenka tak špatně běžní lidi nedívali.Děkuji Bohu za to že uchránil Bělorusko před ukrajinským scénářem. Často si lidi na víru vzpomenou jen když je jim úzko ale kolikrát zapomenou poděkovat.
    Jasně že jak byly ty organizované modlidby za Alexandra Lukašenka a ty policisty a vojáky tam,v našich českých městech tak se lidi modlili a snažili všechna čest ale jak to tam dobře dopadlo,tak ticho po pěšině.Tak děkujme když byly naše modlidby vyslyšený. Ta vděčnost důležitá je i za osobní úspěchy,zdraví a všechno.

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *