Výkrmna a léčebna džihádistů – pseudohumanistická Evropa

Napsal
Sdílet článek

Jistě jste už zaznamenali, že se stále častěji vyskytují případy, kdy se džihádisté, narození v Evropě, navracejí zpět. A to často, aniž by byli v zemi, kde se narodili, za svoji činnost v řadách islamistických bojůvek odsouzeni. V některých případech, jako například ve Švédsku, je dokonce považují za oběti, které je nutno z jejich prožitého “traumatu” léčit v nějakém sanatoriu.

V poslední době mne zaujal případ sedmadvacetiletého Azada G., který si jezdil léčit zranění do Vídně, kde si také při té příležitosti nezapomněl vybrat sociální dávky. Na tom by nebylo nic divného, protože podobným způsobem je na penězovody evropských zemí napojena spousta dalších džihádistů. Ostatně, je přece povinností káfirů platit muslimům džizju, tedy daň z toho, že žijete na území, které muslimové ovládají. A nenechme se mýlit, to, že my Evropu za jejich území nepovažujeme neznamená, že ji za něj nepovažují sami muslimové. Vidí-li, že je jim kontinent, o který po staletí bojovali, předáváme bez boje, pak se není čemu divit.

A vrátíme-li se k rakouskému džihádistovi, tak nelze, než se zeptat: jak je možné, že si občas “odskakoval” z islamistických bojišť do Vídně? Jak je možné, že jeden den mohl dekapitovat bezvěrce a druhý už si vybíral na vídeňské sociálce peníze na džihád? Jak je možné, že mohl s válečným zraněním do vídeňské nemocnice, aniž by se podezřelé zranění někde hlásilo? Nebo se snad nemusí hlásit na policii střelná, bodná či sečná zranění? Nebo zranění střepinou z granátu? Jaká jiná zranění tedy mohl mít ten džihádista? A v kontextu uvedeného mne napadá ještě jedna šílenost – nejen, že rakouští daňoví poplatníci vydělávali na dávky pro tohoto nebezpečného parazita, ale de facto mu hradili i to ošetření v nemocnici. Mám-li být konkrétní, tak Azad G. strávil v Rakousku 14 měsíců, během nichž vyinkasoval podporu ve výši 12 400 eur (asi 320 tisíc korun), což je 885 eur měsíčně (zhruba 22 700 korun). Poté, co využil všech uvedených výhod, odjel zpět do Sýrie a znovu vesele podřezával krky, znásilňoval a mučil.

Vrcholem všeho pak je, že se tento džihádista naučil zacházet se zbraní na vojně, tedy byli to Rakušané, kdo ho vybavil dovednostmi, potřebnými právě pro působení v řadách ISIS.

V kontextu výše uvedeného asi nikoho neudiví, že ho neodhalili Rakušané, ale Kurdové, kteří zavřeli džihádistu do jejich vězení, teprve poté se Rakušané detaily o svém občanovi tureckého původu dozvěděli. Kolik dalších podobných džihádistů se skrývá po celé Evropě? Kolik je takových, které nedopadli Kurdové, či těch, kteří nebyli zabiti, ale stihli se včas vrátit do svého rodiště?

Naštěstí, výše uvedený rakouský džihádista nakonec dopadl tak, jak by měli správně skončit všichni evropští muslimové – bylo mu odňato občanství Rakouska. Jenže to je jen kapka v moři, ve většině případů se země svého občana – byť zcela dobrovolného hrdlořeza – odmítá vzdát. V lepším případě putuje na pár let do fešáckého kriminálu, v tom horším se mu nic nestane a jeho činnost v islamistických bojůvkách je mu odpuštěna. Džihádista tedy může v klidu spřádat plány na to, kdy a kde vykoná útok ve své rodné zemi, případně zaučovat muslimskou mládež dovednostem, které se za pobytu v řadách ISIS či Al Kajdy naučil. Dovednostem, jak zacházet s kalašinkovem, jak podřezat hrdlo rychle a efektivně nebo jak sestrojit výbušnou vestičku. Tito “učitelé” budou jistě pro místní imámy velmi vítanou ideologickou posilou.

Jak se říká: myš narozená ve stáji není kůň. Turek, narozený v Rakousku tedy není Rakušan. A nikdy nebude. 

Muslim, odchovaný mešitou, bude vždy loajální jen ke své úchylné ideologii, nikdy ne k zemi, která tuto ideologii nebere za svoji, tedy k zemi, kde nevládne šaría. A to by si konečně měli Evropané uvědomit.

 

(Visited 325 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *