Z prdu kulička

Napsal
Sdílet článek

Je konec listopadu, blíží se Vánoce. Krásné svátky plné dobrot, dárků a návštěv. Ježíšek bude nadělovat. Těm hodným i těm, kteří trochu zlobili. Nejvíce se na Vánoce těší děti. Jejich dopisy, už písmenkové nebo ještě kreslené, vyjadřují touhy po věcech, které ještě nemají nebo jich mají málo. Ježíšek nemusí chápat proč má Matýsek málo autíček, kterých je v jeho pokojíčku už mnohem více než sto. Když se ho Ježíšek zeptá, třeba ústy babičky, zda by si přál nějakou hezkou knížku, tak pohotově odpoví „knížku ne, těch mám dost“. Může mít Laurinka ještě nedostatek panenek? Když si všechny dá do svojí postele, sama si už nemá kam lehnout. „Babi, já bych chtěla od Ježíška takovou panenku, která má dlouhé vlásky a může se česat. Tu ještě nemám. “ Naše dcera, její maminka, ji koupí, protože ví přesně kterou, v předstihu přiveze a tajně předá. Právě ta panenka u babi a dědy pod stromečkem bude.

Přání a přáníčka. Ježíšek, aby se zbláznil! Ale rád!!!

Vánoce, my rodiče i prarodiče, pojímáme jako čas dělání radosti hlavně malým dětem. Oni na Ježíška většinou už nevěří, ale co kdyby?

Vánoce, včetně příprav, jsou moc hezké. Ve všem, protože to pak stojí za to. Ale? Pro mě ne ve všem! Jediná činnost, kterou nemám oblíbenou, která mi každoročně nejde, je balení dárků.

Myslím na všechny moje blízké a dárky pořizuji postupně. Už od léta.

Dnes jsem prohlédla dárkovou skříňku a bylo tam již vše. Pro všechny. Mám čas i věcičky potřebné na zabalení. A náladu právě toto dělat. Při vzpomínkách na loňské, předloňské a před…. Vánoce si fandím, že letos udělám balíčky hezké, úhledné a nic nepříjemného se mi opět nepřihodí. Tomu se říká pozitivní přístup. Tak „s chutí do toho, půl je hotovo.“

Začínám s odhodláním, že si dám tentokrát mimořádně záležet. Že to dopadne lépe než minule. První balíček. Tak nějak ujde. Tak nějak! A pak už, stejně jako před rokem. Nevím jak vy, jestli se ještě někdo takový, šikulka na ruce jako já, najde. Papír, o kterém se říká, že všechno snese, snese možná všechno, ale moje ruce ne. Neposlouchá. Krčí se a přehýbá kde chce. Krabici, kterou balím, také asi nesnáší, neboť se nechal její hranou roztrhnout. S měkkým dárkem se potýkám, ale nevítězím. Měkké dárky tedy z balení vyřazuji! Budou pod stromečkem jen tak „nahé“. Zápasím s lepící páskou. Ustřihnu a pak dlouho, dlouho hledám, kde je konec pro potřebný další kousek. Skoro každý, který odstřihnu, se mi okamžitě slepí k sobě a já ho vyhodím. Vyhozených už je víc než dost. Chtěla jsem si lepenku přidržet pusou. Vypadalo to, snad dvě vteřiny, jako dobrý nápad. Lepenku, fakt jen kousek, jsem spolkla. Ne hlady! Tak nějak se přihodilo. O tom, že jsem se dvakrát trochu nůžkami střihla, snad psát ani nebudu. Čekala jsem to. Možná i vy, při čtení co vše při této činnosti dokážu, také.

Po, asi dvou hodinách, kdy na mě manžel nesměl mluvit, protože by mi, jako vždy, dobře radil, mám hotovo.

Děti vánoční dárky osvobozují z obalů „trhej“, už aby viděly co je uvnitř. Znáte snad nějakého caparta, který by se rozplýval asi takto? „To je krásně zabalený dárek, úhledně, mašličky, zvonečky. To nebudu rozbalovat. Nezajímá mě a nechci vědět co je uvnitř.“

Tiše, s pokorou, i se závistí, obdivuji ruce šikovné, které umí nádherně zabalit, k radosti obdarovaného, třeba i „z prdu kuličku.“

P. S.

Hezké Vánoce

  • MAJKA DUBOVÁ
(Visited 73 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *