Zachrání nás globální katastrofa

Napsal
Sdílet článek

Nevím, jestli je to tak správně – ale když se člověk někam přistěhuje, možná by měl pozdravit sousedy a na uvítanou přinést něco pěkného. Třeba naději, že úvodní titulek není tak beznadějný, jak na první čtení vypadá.

Tak tedy: dobrý den vespolek.

Naděje je víra, že věci, které zjevně míří do průšvihu, navzdory všem oprávněným předpokladům dobře dopadnou.

Abych byl vzhledem k úvodu konzistentní, měl bych se trochu víc rozepsat o naději. To ale musím začít od průšvihu.

—ℵ—

Shora uvedených oprávněných předpokladů je hodně.

Když si dovolím letmý pohled na dějiny lidského pokolení, nemůžu se zbavit dojmu, že se jedná o více či méně vzájemně provázané posloupnosti vzestupů a pádů. Snad se nedopustím příliš velké nepřesnosti, když napíšu, že typický cyklus civilizačního vývoje probíhá nějak takto:

    • Zrod
    • Rozvoj
    • Dosažení vrcholu
    • Úpadek
    • Zánik

Jen tak úplně mimochodem: grafickým znázorněním mohla by být třeba část sinusoidy – tedy ta první, “kladná” půlvlna. Pro hnidopichy, znalce a vůbec lidi postižené matematikou: y=sin(x) pro x od 0 do π.

Pamětníci možná vzpomenou na Pět etap socialistické investiční výstavby; pro ty o něco později narozené – zde:

    • Předprojektové nadšení
    • Realizační vystřízlivění
    • Hledání viníků
    • Potrestání nevinných
    • Vyznamenání nezúčastněných

I v tomto případě můžeme právě popsaný cyklus znázornit pomocí sinusoidy. Zůstaňme na hodně intuitivní úrovni: buď použijeme druhou půlvlnu z předchozího příkladu, tedy “zápornou” půlvlnu základní sinusoidy, od π do 2π, a nebo, což se mně líbí mnohem více, předřadíme kladné půlvlně záporné znaménko. Tedy y=-sin(x) pro x od 0 do π. Bez důkazu a bez nároku na jakoukoli exaktnost tvrdím, že za životního cyklu civilizace probíhají oba jevy současně. Když je v kterémkoli okamžiku sečteme, dostaneme vždycky nulu: život je prostě hra s nulovým součtem.

Vraťme se zpátky k životnímu cyklu civilizace. Popsaných pět fází nalezneme bez výjimky u všech říší ve všech dobách, je to obecně platný jev. Nikoho by tedy nemělo překvapit konstatování, že této zákonitosti jistě bude podřízena i kultura (civilizace, společnost, dosaďme co libo), ve které žijeme dnes. Komentátoři společenského dění občas rádi ukazují prstem na různé světové strany s tím, že kolem nás, to jest kolem vyspělých zemí západního civilizačního okruhu, nacházejí se rozvojové země i kultury; a ta rozvojovost namnoze mívá pejorativní nádech. Jakoby jim pro všechno to sebeoslnění unikal varující fakt:

Nachází-li se západní civilizace ve vrcholné, rozvinuté fázi, za hranou zítřka nás čeká stále strmější úpadek a nakonec zánik.

Sáhněme ještě jednou do nepříliš dávné historie. Této žertovně pojaté strategii jsme se kdysi smáli:

1. Dohnat a předehnat, 2. Dohonit, 3. Udržet krok, 4. Neztratit z dohledu, 5. Neztratit stopu

Můžu ještě jednou otravovat s matikou? Já budu: grafem popsané závislosti tentokrát není periodická sinusoida, nýbrž beznadějně k nule konvergující lineární lomená funkce y=1/x, tedy hyperbola (ve své “kladné” větvi). Když ale dneska čtu a slýchám o udržitelném rozvoji, mívám pocit déjà vu. Udržet krok. Neztratit z dohledu. Neztratit stopu.

—ℵ—

Celkově se mi zdá, že západní civilizace si pod sebou řeže větev. Abych byl přesný: každá civilizace západního typu si pod sebou řeže větev. Je-li “západní civilizační okruh” před úpadkem a následným zánikem, Asie a Afrika na tom nejsou o mnoho lépe. Proti Západu mají pouze fázové zpoždění: na vývojovou sinusoidu nastoupily sice o něco později, ale aktuálně usilují o dosažení téhož.

Jak je vůbec možné, že mechanismy, které zpočátku působily jako podpora a motor vývoje společenství, začnou časem působit proti němu?

Domnívám se, že příčina tkví v kombinaci dvou faktorů:

    1. kladné zpětné vazby
    2. vztahu mezi vnitřkem objektu a jeho hranicí

Podstatu kladné zpětné vazby můžeme jednoduše vyjádřit slovy “čím víc, tím víc”. Systém, v němž kladná zpětná vazba působí, roste – co do velikosti i složitosti – tím rychleji, čím rychleji roste.

K růstu je nutno získávat energii (a materiál) zvenčí. Vstupní branou pro tyto nezbytné komodity je ona hranice, kterou se objekt stýká s prostředím, z něhož čerpá. Načrtněme kruh: jeho hranicí je kružnice, jeho vnitřkem plocha kruhu. A to je jádro problému: hranice objektů našeho běžného světa má vždy o dimenzi méně než jeho vnitřek. Jestliže objekt roste, jeho vnitřek vždy roste “o mocninu” rychleji než hranice. Dříve či později musí dojít k situaci, kdy se rostoucí objekt vlastní velikostí udusí, poněvadž jeho hranice je příliš “malá” na to, aby přivedla dostatek živin pro další růst.

Konkrétních příkladů nalezneme mnoho.

V českém právním řádu je přes dva miliony právních norem, které nikdo nemůže znát všechny, ale neznalost zákona neomlouvá. Svobody slova je využíváno k omezování svobody slova, bojem proti rasismu je prosazován rasismus. Technický pokrok, původně zamýšlený k rozšíření lidských svobod, dovedený k extrému chrání člověka před sebou samým, brání mu být sebou samým a v konečném důskedku ho svobody zbavuje; stejně tak současný koncept lidských práv.

Je-li systém dostatečně velký a složitý, ztrácejí jeho dílčí složky povědomí o tom, odkud a v jakém množství se bere energie, nezbytná pro jejich další žití, a žádají – v souladu s filosofií kladné zpětné vazby – stále více. Není-li kde brát, berou, kde se dá – to jest jiným složkám systému (daňový systém, úřednictvo, produktivní část obyvatelstva). Vzájemné soupeření o zdroje ovšem není zadarmo, potřeba energie dále roste, kapacita zdrojů však nikoli. Zdroje jsou, to už jsme taky někde slyšeli.

—ℵ—

Od určité velikosti jakýkoli další růst je sebezáhubný.

To samo o sobě není nijak složitá myšlenka, že? Nejsem první, kdo si toho všimnul; fakta, která vedou k tomuto poznání, zná (měl by znát) každý bystřejší středoškolák, ba i absolvent základní školy. Koneckonců – všeobecně se ví, že právě na tohle dojelo starověké Řecko a po něm znovu Řím.

V čem je tedy problém? Není třeba v tom, čemu – v souvislosti s řízením společnosti – říkáme systém? Systém by musel změnit způsob sebeorganizace, musel by změnit sám sebe. Jenže systém ze zásady neposkytuje prostředky, kterými by bylo možno jej změnit, a radostně pracuje ke svému budoucímu kolapsu.

Až k němu dojde (to je ta slíbená globální katastrofa), kromě zbytků lidstva by mělo přežít i všeobecné povědomí o tom, co ke kolapsu vedlo: totiž víra v růst nade všechny meze.

A v tom je snad jistá naděje.

—ℵ—

 

Zachrání nás globální katastrofa
5 (100%) 6 vote[s]
(Visited 208 times, 1 visits today)
Sdílet článek

6 komentářů

  1. Na vysvětlenou: píšu mimo jiné i proto, že stojím o dialog; to byl koneckonců i jeden z důvodů, proč jsem využil možnosti založit si blog na VoxPopuli. Dialog se však zatím nekoná, a problém není na mé straně. V administraci blogů totiž není možnost povolit komentáře. Správce blogů tuto možnost zjevně má, ale blogger zatím nikoli.

    Za nemožnost vkládat komentáře k mému článku se tedy čtenářům omlouvám, ač chyba není, jak se zdá, na mé straně. Věřme, že IT specialisté to brzy vyřeší.

    Aktualizováno:
    Problém vyřešen – pravděpdobně byl někde mezi monitorem a klávesnicí. Redakci dík – a dialog běží smile

  2. Víra v růst nad všechny meze je určitě hloupá,ale člověku patrně vrozená.
    Možná nás takové stvořila sama příroda a teďka se baví tím,že nám postupně odkrývá svá tajemství a zvědavě pozoruje,kam až zajdeme ve snaze ji ochc@t.
    Člověk nikdy nebude mít dost.Naštěstí důležitější než cíl je cesta.Za něčím jít,padnout a zase vstát,to je nejhlavnější.
    Vymyslel to nějaký Konfucius,který žil 500 let před Kristem.
    Kristova noho!Je to možný,že jsme dneska hloupější než byli naši předkové před tolika staletími?

    1. Veškeré naše poznání má v základu zkušenost: není-li zkušenost, není ani co zkoumat, zobecňovat, uvádět do souvislostí. Kung-C’měl samozřejmě pravdu smile

      Koneckonců, když jsme se zastavili u Konfucia, můžeme trochu zacouvat v čase ke Starému Mistru (Lao-C’). Ten mimo jiné říká:
      “…kdo poznává, nemluví.
      kdo mluví – nepoznává.”

      Proto nemyslím, že dnes jsme hloupější než dřív. To jen hlupáky je více slyšet.

      1. No jo,to je vlastně pravda!Je to taková odvrácená strana FB a podobných produktů.
        Mě na těch čínských autorech fascinuje,že se obešli bez pámbíčka.A pak taky že měli na chlup stejné starosti jako my dneska.A smysl pro humor!!!!
        “Nepoznal jsem muže,který by miloval ctnost více než ženy.”
        “Je lepší být druhým,než prvním manželem vdovy.”
        Ale taky:”Dříve studovali muži kvůli sobě;dnes studují,aby učinili dojem na lidi.”
        Všechno Konfucius.Co by si asi pomyslel o evangelistech,kdyby je potkal?Asi by rozumně přešel na druhý chodník 😋

        1. Třeba Vás bude zajímat toto čtení:
          https://www.crg.cz/sekce/historie/referaty/starovek/asie/cinske-nabozenstvi.htm

          Je to velmi hutné a místy, v detailech, bych s tím textem trochu i polemizoval, ale rámcově to dává slušný přehled o “čínském pánbíčkovi”.

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *