Žijeme v „době rouškové“?

Napsal
Sdílet článek

Moje, o pět let mladší, kamarádka, vstoupila čerstvě do svazku manželského. Druhého v pořadí a jistě již posledního. Po zralé úvaze obou a více než patnáctileté známosti. První svatbu mít pár měsíců po dosažení plnoletosti, druhou pár měsíců před vyměření starobního důchodu se jen tak někomu nepodaří.

To, že její sdělování po telefonu netrvá nikdy méně než půl hodiny mi nepřijde vůbec dlouhé, protože… Téměř každý hovor je obohacen nějakým veselým, převážně jejím, příběhem.

Tak tedy dnes mi kamarádka své dva zážitky vylíčila takto.

První zážitek

Byli jsme s manželem na úřadě, vyřídit si nové občanky, což se po sňatku musí, že? Já vylítla z auta s rouškou jen na jednom uchu, u druhého mi vlála jako ucho bígla. Manžel byl vzorně zarouškován. Je prostě dokonalý. Úřednici za okýnkem, plexisklem, vysvětloval manžel náš požadavek. Přes roušku mu nerozuměla. Tak strčil před sebe mě. Mně rozuměla, avšak jen do okamžiku než mi řekla „dejte si , prosím roušku přes ústa.“ No tak jo. V ten moment, i když jsem použila stejně srozumitelné výrazy, mi pak nerozuměla také. Zaregistrovala pouze požadavek na změnu stavu a řekla „máte sebou úmrtní list?“

Můj, pár dní už manžel, stál vedle mě, začal se smát a řekl „no vidíš, má tě za vdovu a já přitom stojím hezky, zpříma a zdráv vedle tebe.“ Tak jsme to vyřídili jak jsme měli a chtěli.

Druhý zážitek

Pak jsem byla objednána k lékaři ortopedovi. Už nejsem ve věku a hmotnosti ta, která by pro pírko přes plot skočila. Vlastně si nepamatuji, že bych někdy pro nějaké brko přes plot skákala. Ale kdybych, za mého mlada chtěla, určitě bych to dokázala. Teď, i kdybych chtěla, nedokázala bych a hledala vrátka v plotě. Jsem objednaná s bolestí pravého lokte. Z auta jsem to neměla do zdrav. střediska vůbec daleko. Ulevovala jsem mým kolenům, kyčlím, plochým nohám, páteři. Vypadala jsem jako když jde lazar.

Pan doktor- ortoped byl muž evidentně ne českého, ani slovanského původu. Černovlasý, s tmavým plnovousem, očima černýma jako uhel. Jsem ženská tak nějak krapet vyšší než průměrné ženy. Ale ne o půl metru, to ne. Ani nejsem bytost, která se převleče za bičem, ovšem ani taková, která neprojde dveřmi. Tohle, tedy já, se ocitlo v ordinaci. Navíc, s rouškou přes ústa a nos.

(A já dodávám – fakt, kamarádka je pěkná ženská, krev a mlíko a navíc, dlouhovlasá přirozeně blond).

Vy říkáte tento loket? Na ten druhý si nestěžujete, ale tam je, mladá paní, artróza jako hrom. Sáhněte si.“ Až když si lékař sáhl i na můj druhý loket, sáhla jsem si taky. Když říká, že tam něco špatně je, tak asi jo. Dostala jsem několik injekcí, které mi pan doktor aplikoval s úsměvem a já je s úsměvem přijala. Jenže s úsměvem za oponou (rouškou). „Kolik budu platit, pane doktore, za ošetření?“ Odpověděl, že nic, že mu stačil jen můj úsměv. „Ale ten jste, a že jsem se opravdu usmívala, to mi věřte, nemohl přes moji roušku vidět.“ Sdělil mi, že jsem měla úsměv v očích. Zopakoval ještě jednou! Ne že by si myslel, že jsem navrch ještě nahluchlá, ale abych si ten jeho kompliment, a já to jako kompliment brala, užila. Konec, můj čas, čas pro pacienta vypršel. Objednala jsem se u sestřičky na za měsíc. S kyčlí.

Kamarádka pokračovala a já poslouchala a tiše snad i záviděla, že já mám samé paní doktorky, jen zubař je pan doktor, ale ten, i když jsem při posezu na zubařském křesle, pochopitelně bez roušky, mým úsměvem obdařen nikdy nebyl. Tak si to zkuste představit – u zubaře, s hubou skoro vyháklou z pantů – se jakkoliv usmívat.

Jak jsem k lékaři šla těch pár metrů od auta jako naprostý lazar, tak jsem, po ošetření u toho krásného a milého doktora, cupkala, poskakovala jako křepelička. Ve vteřině mě napadlo stavět se v nedaleké cukrárně a dát si kafíčko a něco malého sladkého. Z radosti, že asi nejsem už jen nějaká babka do šrotu. Ale najednou mě louplo v kyčli a bylo mi jasné, že až sem půjdu příště, právě s tou kyčlí, řekne mi možná pan doktor „Budete muset asi nějaké to kilíčko zhubnout“.

——————————————————————————————————

Otázka pro vás.

Také si myslíte, že je nová doba? Doba roušková?

  • Majka Dubová
(Visited 34 times, 1 visits today)
Sdílet článek

Vložit komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *