Tak se nám kvapem blíží volby do Evropského parlamentu. Ano, jsme již 15 let členem EU. Rozhodli jsme svobodně – my občané této republiky.
Když zahlédnu v TV úřednický kolos v Bruselu, mám pocit o velké nahuštěnosti hlav. A chytrých hlav. Myslím si. (Co si myslíte vy?) Ale pozor! I když některá hlava může být víc chytrá a zároveň ještě zkušená, vůbec to nemusí znamenat, že tam něco prosadí. Něco nejen pro celou EU, ale i (a to by mělo být prioritní, myslím si – já obyčejný člověk a ještě navíc ženská) pro tu svoji zemi, za kterou tam je. Jenom je? Jenom sedí? Jenom se jí hezky kutálí nemalé penízky na osobní účet? Ono totiž záleží na tom jak která hlava je vlivná, kolik hlav je vlivných. Nějaká (za malou zemi) si může vyskakovat jak chce, ale je to jak když „tluče hluchý do vrat“.
Změní se něco po nových volbách? V celku – v tom kolosu? Pro obry, kteří ovládají? Asi ne. Pro nějakou tu pidizemičku? Asi ne.
Kdo za naši zemi kandiduje? Znáte je? Nebo alespoň někoho? Víte, pokud volit koncem května půjdete, KOMU dáte svůj hlas a hlavně PROČ?
V neděli odpoledne se v diskuzi na ČT představovali kandidáti. Ne všichni. Ale jen pár – což mi stačilo! Mohli tam klidně litovat slepic klecově chovaných, jak jsou stresované, mohli mluvit o svém nějakém turistickém výletu na Šumavu, vlastně bylo jedno co říkají. Být tím moderátorem (panem Klepetkem) tak už při první větě toho kterého řeknu „další“. Debatu bych zkrátila a ve zbývajícím čase pustila nějaký pořad třeba o tom „jak vyhnat ze zahrady krtka“. Ještě chci dodat, že ani top moderátor pan Václav Moravec, ba ani třeba Čáryfuk, by tuto debatu nevedl lépe. To prostě nešlo.
Možná si řeknete, že tomu nerozumím, ale představte si, že v nějaké firmě je výběrové řízení na ředitele a BUDE VYBRÁN kandidát, který chce ředitelovat tak, že tu firmu zruší. Tak s tím operoval i jeden z kandidátů.
A pak tady máme jednoho velkého člena (ještě pobývajícího v tom spolku), který se rozhodl, že v něm už nechce být, ale rozvod jako ano a jako ne. Něco jako „na psí knížku“.
Když je dítě malé a rodiče mu čtou pohádky – někdy až drastické (vlk sežral Karkulku), jindy až absurdnosti, nesmysly, ještě tomu dítě věří. Když už (a předškoláček jistě) rozumu nabere, řekne si, – takové nesmysly jsou jen v pohádkách.
Jenže, až vyroste a bude dospělým člověkem zjistí realitu, bude v ní žít …… a bude vzpomínat na …
P. S. Zlaté pohádky!
MAJKA DUBOVÁ
Tento článek byl publikován administrátorem blogu Vox Populi. Jméno autora najdete na konci článku. Texty publikované na tomto blogu jsou osobními názory autorů a nemusí vyjadřovat názory redakce, mohou být dokonce s redakčními názory v opozici. Nicméně zde chceme dávat příležitost širokému politickému i společenskému spektru osobních vyjádření, která mohou být podnětem k zajímavé diskusi. Články publikované administrátorem pocházejí ze zaslaných příspěvků na redakci PP a nebyly k publikaci na Pravém prostoru přijaty. Pokud chcete na tomto portále založit vlastní blog a stát se tak redaktorem Vox Populi, klikněte v hlavním vrchním menu pod logem na záložku ZALOŽIT NOVÝ BLOG. Můžete pak přidávat vlastní články sami a stát se tak tvůrci zajímavého názorového svobodného portálu bez cenzury. Zde je nápověda jak na to.
